Moje trnitá cesta k domácnosti bez odpadu (zero waste)

Když jsem se pomalu rozhodla začít snižovat náš odpad, vrhla jsem se na to jako obvykle s vervou sobě vlastní. Začala jsem zavádět různá opatření u nás doma (nebereme sáček, třídíme striktně bioodpad, doma nepoužíváme vlhčené ubrousky, ale žínku aj.). Načetla jsem spoustu informací, jak by se to správně mělo dělat a jak to má být. A v tom začal být ten malinký háček, který se postupně zvětšoval na úroveň obrovské železné traverzy (zátěže)! Začal mi vadit plast, a to doslova všude: misky v domácnosti, kryt mobilu, propiska, hračky od malého, podle mě nesmyslný síťovaný obal na pomelu aj. Začínalo mi z toho pomalu hrabat, byla jsem nešťastná, kolik odpadu jsem vyprodukovala, hlavně tedy plasty....a původní cíl být šťastnější bez odpadu se jaksi otočil proti mně....​

...nakonec jsem řekla: "a dost"! - tedy ne, že bych se vrátila k původnímu stavu, ale spíše jsem přehodnotila situaci a začala používat mozek....takže, když se nějaká miska či věc z plastu v domácnosti rozbije, tak se ji snažíme nahradit keramickou či skleněnou, kovovu a nebo vůbec; zrušila jsem papírové kapesníky (manžel sice brblal, ale jednou prostě došly a když měl rýmu, nic jiného mu nezbylo). Nepoužívám houbičky na mytí nádobí....ze staré plenky jsem našila několik hadříků na nádobí a denně či obden je dávám vyprat a beru čistý (a nesmrdí!), drátěnku mám zatím kovovu ;-) a hned se korunky šetří :-) drobné papírky (účtenky, od sáčků z čaje, ruličky od toaleťáku) z domácnosti dávám do tašky a těmi pak roztápíme kotel, abychom nemuseli používat pěkný papír novin a letáků, který se dá zrecyklovat (topíme více méně dřevem, tady u nás je ekokatastrofa kůrovce :-(, dřevo je za babku nebo i zadarmo, jen člověk musí trošku máknout (to pak jdou kila dolů a i hlava se vyčistí) a podobných věcí je dost.                                                                              Nejvíce věcí, které se nám povedly, ale i nepovedly, jsou kolem malého. Přesnidávky jsme navařily svoje do již několikrát použitých skleniček a přesvědčily zbytek rodiny, že když nám chtějí něco donést, ať je to přesnidávka ve skle a ne v té příšerné nerecyklovatelné taštičce (někteří to bohužel nepochopili).... a spustu dalšího...

Co je hlavní v závěru, že i když si občas donesu sáček  s pečivem domů, koupím něco v jednorázovém obalu (bohužel třeba těstoviny, ovoce, zelenina v krabičkou jsou zároveň i cenově výhodnější) - tak se snažím koupit alespoň velké množství, tak si stále říkám, že toho dělám více než někteří jiní (o třídění některým mých spoluobčanů si nedělám iluze!) a to mě těší....dokonce jsem ovlivnila i několik lidí kolem sebe (např. 75letá babička začala třídit ve velkém a diví se, že musí tak často vynášet plast !) :-)                                                                                                                            shrnuto a podtřženo už mě zase moje snaha těší, jsme částečně soběstační (vejce, zelenina, brambory, nudle, jogurt), sice pořád nedokážeme žít v dobrovolné skromnosti, ale snad si za chvíli při rekapitulaci řeknu, že jsme se posunuli o kousek dál :-)