Dlouhá cesta ke štěstí

Naše cesta k otěhotnění začla v únoru 2012, tehdy jsme netušili, že to bude opravdu dlouhá a trnitá cesta. Říkali jsme: ´´udělat dítě? Žádná věda, to bude během chvíle´´ Ale měsíce ubíhali a těhotná jsem stále nebyla. V červnu jsme se přestěhovali, nastoupila jsem do nové práce a zabývala se jinými věcmi, miminko jsem hodila za hlavu, že až to příjde, tak to bude. A měsíce stále utíkali, najednou byl zase únor (2013) a miminko nikde. Můj gynekolog mě tedy poslal na laparoskopii, aby se zjistilo zda mám průchodné vejcovody a aby mi odebrali cystu na vaječníku, která se najednou vytvořila. Na operaci jsem byla hned v dubnu 2013. Výsledky dopadli výborně, naprosto nic nebránilo početí, prý po laparoskopii to jde skoro samo, tak jsem se těšila, až se zotavím a začneme opět se snažením. V červnu jsem se do toho opět pustili, koupili vitamíny, začli jsme zdravěji jíst, nestresovat se ničím a být celkově v pohodě. A čas letěl, měsíc střídal měsíc, najednou byly zase Vánoce a pak další rok 2014 a stále nic a nic :-( Natoupila jsem do nové práce, začli jsme plánovat svatbu, brali dál vitamíny, homeopatika, já cvičila jógu a Mojžíšovu metodu a jela jsem i na masáže Dornovou metodou, rovnání pánve, kostrče apod. hrozná metoda, brečela jsem bolestí, ale říkala jsem to dám, to dám, pro miminko všechno, hlavně když to pomůže. To bylo v lednu 2014. Pak jsem v květnu od gynekologa dostala prášky na podporu vajíček (clostilbegyt) ty jsem brala celkem 2cykly a chodila ob den na ultrazvuk jak vajíčka rostou, vždy jen jedno vajíčko, jako to bylo i bez léků, takže neměli nijaký pozitivní účinek, zato měli nežádoucí účinek, jednoho dne jsem si nahmatala bulku v prsu, byla jsem z toho úplně na dně. Gynekolog mě okamžitě poslal na mamograf, tam mě přijmuli hned bez čekání, a výsledkem byly zauzlované mléčné žlázy z těch hormonálních léků. Takže jsem s léky musela zkončit dokud bulka nezmizí. To bylo v červnu. Pak jsem začla v práci přesčasy, plánování svatby, která byla v srpnu, všechno jsem si dělali sami, takže spousta práce a myšlenky úplně jinde. Svatba dopadla bezvadně, hrozná sranda, krásný den s všemi blízkými, které máme rádi, no prostě svatba jak má být :-) Po svatbě jsem opět jela na mamograf bulka zmizela, cítila jsem se výborně a znovu nabitá a energií opět začít se snažením. A byly Vánoce a začal rok 2015 a stále jsem těhotná nebyla :-( to už jsem zvedla telefon a objednala nás do nejbližšího CAR (na doporučení kolegyně z práce) jinak jsou u nás CAR dva. Objednali nás hned za 14dní, takže koncem ledna jsme byly na první konzultaci, mě dr prohlédl, manželovy udělali spermiogram a odeslali nás na genetické vyšetření a mě pozvali ještě na odběr krve kvůli hormonálnímu profilu. Všechno to trvalo měsíc než byly všechny potřebné vyšetření a výsledky testů. Měla jsem hrůzu co zjistí, co nám je, že to nejde. Ale nezjstili nic, všechny tesyt dopadli dobře, nikde není žádný problém, oba jsme naprosto zdraví a v pořádku. Tak proč to k sakru nejde brečela jsem :-( Doktor nás hned od nového cyklu pozval na IUI (inseminaci) v nativu, v přirozením cyklu bez léků. První IUI jsme podstoupili z kraje března, můj gynekolog mi kvůli práci hned napsal neschopenku a já v klidu doma relaxovala a hladila si bříško a čekala co se bude dít. Nedělo se nic, přišla menstruace, takže se IUI nepovedlo. Nevadí vyjde to příště, další cyklus hned z kraje dubna jsme šli na druhé IUI ani to nevyšlo, nevyšlo ani třetí a ani čtvrté IUI, to už bylo s léky, manžel mi doma píchal injekce. Doktor už nám nabízel IVF ale to jsme nechtěli, když jsme tedy v pořádku a můžem jít ještě v tom roce 2x na IUI tak to ještě zkusíme, zároveň se nechali objednat na imunologii, tam byla dlouhá čekací doba tak nás objednali na srpen, byl červen 2015 a podstoupili jsme páté IUI, hodila jsem to za hlavu, přestala se pozorovat, s tím, že to stejně nevyjde a v sprnu uvidíme jak dopadne imunologie. Začala jsem plánovat co v létě, že si vezmu synovce na prázdniny a plánovala s nimi výlety na hrady a po okolí za zajímavostmi. Chodila na borůvky apod. Čas letěl já dobrala léky co jsem brala vždy po zákroku a čekala jsem ms, ale ta nešla, jeden den zpoždění, dva dny zpoždění, říkám to nic, zase mám z toho rozhozený hormony to nic nebude. Zpoždění bylo pět dní, začali mě bolet prsa, to jsem si říkala, jsem si někde namohla prsní svaly apod. a neřešila a pořád čekala ms. A ta stále nešla, to už mi to nedalo a jedno odpoledne jsem utíkala do lékárny pro test, ten jsem si udělala hned po příchodu domů a myslela jsem, že šálí zrak. // čárky to přece není možný, brečela jsem nevím jestli víc štěstím nebo šokem :-D To ještě přece nic neznamená, hned jsem volala gynekologovi, ten si mě pozval na kontrolu a 13.7.2015 mi těhotenství potvrdil! :-) Byly jsme s manželem neskutečně šťastný a nastali obavy aby bylo vše pořádku. V říjnu jsem oslavila 31 narozeniny už s miminkem v bříšku. Vše bylo v pořádku, komplikace nastali až ke konci a hrozil předčasný porod, ten nakonec opravdu byl v 35tt ale naše dcerka je krásná a je zdravá a nic jí nechybí, nikdo by ani nepoznal, že je narozená dřív :-) A my jsme šťastní, že máme naší vytoženou, vymodlenou princeznu, na kterou jsme čekali 3,5roku, než se zabydlela u mě v bříšku a narodila se přesně 4roky (únor 2016) od začátku snažení.