Jeníček je na světe

Byl čtvrtek 14.12. večer, Emilka už spala a já si užívala pohodovej večer s manželem. Vypila jsem malinový čaj, dala jsem si decku červeného vína, proběhl sex a já pak šla ještě relaxovat do horké vany a o půlnoci spát. Vše už jsem měla hotové, uklizeno, dárky zabalené, s dcerkou jsme měly vše vyrobené a taky jsme zvládly napéct perníčky a vanilkové rohlíčky. Ještě jsem netušila, že chvíli po tom, co usnu, začne ťukat miminko, jak jsem říkala dcerce. Často se ptala, kdy zaťuká, ten den říkala, že ještě nemůže, že přece nemám mlíko. :D Asi o půl 3 jsem se vzbudila a lehce mně pobolívalo v podbřišku, ještě to bylo spíš příjemné než bolestivé.. Za hodinu už jsem to hravě prodýchávala, říkám je ještě spoustu času. Ale jedna kontrakce byla po 15 minutách, další po 9, pak už jsem nepočítala. Šla jsem připravit věci dcerce, měl si pro ni přijet děda a zkontrolovat, jestli mám vše. Ale když jsem se zvedla (byly 4 hodiny), praskla mě voda a bolesti byly asi po 5 minutách. Když si dceru vyzvedl můj taťka, už jsem měla takové bolesti, že jsem nebyla schopna se už ani zvednout, natož obout. Řekla jsem, že nikam jet nemůžu. Manžel raději zavolal sanitku, pak chystal deky, záchranář byl zaskočený, tak zavolal lékaře a vypadalo to na porod doma. Abych prožila bezbolestný porod, musela bych na sobě asi ještě hodně makat. Tentokrát jsem ale bolest nezadržovala, jako u prvního porodu, ale celý jsem ho prokřičela. Soustředila jsem se tak jen na křik a bolest byla mírnější. Aspoň žádny soused ten den nezaspal do práce. :D Nebyl čas na sprchu, koupel, cvičení na míči, aromalampu, na nic, co jsem plánovala. Nakonec, že prý mám téměř neustávající kontrakce a nejsem tak otevřená, že lékař rozhodl naložit mě na nosítka a jedeme na císaře. Nebyl to porodník a naštěstí se sakra mýlil. V 6 ráno jsme tam dojeli (manžel sám, protože ho nevzali) a před půl 7 byl malý na světě. Užili jsme si spolu krásné 2 hodiny na porodním sále, kdy se Honzík hned přisál a pak už jsem ho měla u sebe pořád. Tentokrát jsme se jménem originální nebyli, má jméno po tátovi, vybrat jméno pro kluka je mazec.. Po porodu jsem normálně fungovala a i doma mám  spoustu energie a dobré nálady. Sice nic nehrotím, víc odpočívám, přispím si, ale jinak vše zvládám bez problémů. Po prvním porodu jsem byla strašně unavená, psychika taky pracovala, do toho jsem řešila z kterýho prsa jsem naposledy kojila, počítala kolik plenek dcera počůrala, snažila jsem se mít uklizeno, uvařeno. Teď jsem víc v pohodě a spokojená, přitom zvládnu i uklidit, uvařit a ještě si pohrát s dcerou. Opravdu můžu potvrdit, že jedno dítě je starost a dvě jsou radost. :)))