Všechny děti jsem rodila v Karviné-Ráji, jsem moc ráda, že to takhle krásně dopadlo, alespoň si navzájem nezávidí.
Začnu od konce, respektive od posledního porodu, narození naší nejmladší holčičky Helenky Marie
Podle utz jsem měla termín 25.2. ( tohle datum mi vypočítává i kalkulačka podle data početí, a to vím přesně, neboť manžel v noci moc často nebyl doma) dle MS 27.2. Jelikož jsem, jak mnohé víte, měla těhotenskou cukrovku, která skýtala mnohé výhody, nenechal mě doktor přenášet a termín vyvolání porodu stanovil na 26.2. Manžel byl celý víkend v práci, já s dětma sama, docela jsem se modlila ať ho nemusím odvolávat z práce. Upřímně, nerada bych rodila doma s vystrašenými dětmi za zády, přeci jen, chtěla bych být jednou babička.
Helenka vydržela, manžel přijel ve 20hod a oddechl jsem si, pustili jsme si film, manžel odpočíval po náročném víkendu a já se připravovala na pondělní plánovaný porod.
Ve 22hod se probudila dcera, asi se jí zdál škaredý sen. Uklidnila se a usla. Já jsem nemohla spát, dokonalá jsem film, manžel jen řekl, že to má ještě druhý díl.
Po půlnoci mě malinko začalo bolet břicho, měla jsem zácpu, tak jsem tomu nijak nevěnovala pozornost a usla jsem. Kolem půl druhé, mě probudily pidi mini kontrakce, tak jsem vstala a upravila se, pro jistotu, co kdyby a vlezla jsem si do postele, tam mi bylo dobře. Pak jsem Vstala na WC a zjistila jsem, že trochu krvácím, to už mi bylo jasné, že by bylo asi dobré vydat se do porodnice, přeci jen Streptokok a 40km do porodnice. Probudila jsem manžela, zavolala matce. Manžel nemohl vstát, točila se mu hlava, asi byl unavený. Mamka dorazila docela rychle, asi spala v oblečení. Manžel ještě musel škrábání auto, venku mínus 15, byla mi hrozná zima. Manžel mi zapomněl vzít vodu, tak jsme se po cestě zastavili na benzínku, zamčeno, obsluha asi spala, manžel zvonil a pak celou věčnost vybíral vodu. Mě bylo překvapivě dobře, občas pidi mini kontrakce.
Do porodnice jsme dorazili po 4 hod. Klasika převléct do košile, monitor, milion otázek poprvé, podruhé, potřetí,..., asi test zda mám pojem o prostoru a čase.., pak přišel lékař-fešák, vnitřní vyšetření (jsem na čtyři) a pak milion otázek poprvé, podruhé, potřetí..., ultrazvuk, pak se ptá na moje přání.. (v duchu jsem si říkala být mladá a svobodná). Pak kapačka s atb, sestry se ptaly zda mám kontrakce, já, že jo, docela se divily, že to zvládám s přehledem. Sestra se mě ptala zda chci klystýr, jelikož jsem měla zácpu s díky jsem přijala. To pak byla úleva... MANŽEL už čekal na sále, chudák vypadal hrozně, nechala jsem ho být, lítala na záchod a pak prodýchávala kontrakce a řešili jsme zda dcera pojede do školy taxíkem nebo zůstane doma, mezi tím jsem volala mamce, ať ji nechá doma a pak se dál věnovala konkrakcím. Tak už jsem měla pocit, že by se Helenka mohla narodit, manžel zvoní na porodní asistentku, vyšetřuje mě a říká, máte pravdu a jdeme na to. Jenže kontrakce skoro žádné, tak jsem se ho toho i tak opřela a vytlačil ji ven, s kontrakce mi by to bylo lepší. Měnila se služba, doktor na chodbě čekal převlečený na chodbě a já žertovala, že chudák kvůli mě nemůže domů. Pak na sál přišel doktor z ambulance, pak primář (trochu jsem se styděla), dětská sestra, koukali... Helenka se narodila v 7:05,krásně růžová, hned jsem ji dostala na břicho a na mě ležela dvě hodiny, stačila mě i pokakat. Manžel fotil, psal SMS, do toho telefon z mé bývalé práce, že potřebuji k daním čestné prohlášení... Po dvou hodinách Helenku na sále zvážila a zaměřila porodní asistentka za mojí asistence. Cítila jsem se perfektně, jak kdybych vůbec nerodila, jen si do porodnice jela pro miminko...
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
