Jsem hrdá na svého syna

Jelikož jsem rozvedená a syn je v mé péči,ale jeho otec si syna bere ,má to syn složitější.Otec moc času se synem netráví,učení to je pasé...takže to doháním já. Slzy a neúspěch se také dostavily,ale přeze všechno to syn dotáhl na konec 1.třídy a dokonce se samými jedničkami na vysvedčení. Dostal i horší známky než byly 1,poznámky se mu také nevyhnuly,ale uklidňuji se tím,že to je prostě kluk a zlobí a je to dítě,které má na nějakou lumpárnu sem tam nárok. Snažím se mu každý neúspěch vysvětlit a společně napravit pokud to jen jde.Z druhé strany ,ale odezva není žádná a ani motvace k lepším výsledkům. Věta typu,,škola je zbytečná,učit se nemusíš já se taky neučil a žiju,,není opravdu vhodná pro prvňáka.Takže vysvětluju a vysvětluju......Spostu lidí mě strašilo,že jsem měla nechat syna ještě rok doma, že to nedá,ale velice mile mne překvapil a dal to.Nepočítám kolik to stálo nervů mne a kolik slz syna,ale když si vzpomenu na svá školní léta nebylo to o moc lepší.První třída je prostě taková zkouška,jak se dítko začlení nebo nezačlení a jak rychle zjistí,že to není školka a že má povinnosti,úkoly a jiné starosti. Takže všem,které to čeká pené nervy a nevzdávejte to,budte svým dětem oporou a pomocníky v nesnázích.