KAŽDÉ MÁMĚ, KTERÁ NEMÁ UKLIZENO

Opravdu nechápu, jak to dělají některé mámy, že mají i s dětmi perfektně naklizeno. Všechno se u nich blýská čistotou, v troubě se peče jablečný koláč a ony se usmívají.

Jestli jsi jednou z nich, žádám Tě a opravdu upřímně, poraď mi jak na to, řekni mi to tajemství.

U nás doma jsou všechny návštěvy vítány s nadšením. Vlastně už pouhé zazvonění zvonku vyvolá v našich dětech příval energie a ony se vrhají ke dveřím, zjistit, kdo je za nimi.

Já s nimi to nadšením nesdílím a často se vypotácím do předsíně s vlasy v culíku. Štěstí, když mám na sobě vůbec podprsenku. To už považuji za takové malé (nebo velké) vítězství. A i když jsem pár minut předtím zrovna pouklízela lego všude po obýváku,  stejně by jste všude po bytě mohli najít kostičky společně s dalšími hračkami, které v zápalu hry naše nejmladší dcera trousí.

Dnes chci mluvit k Vám všem, kdo trávíte denně hodně času uklízením bytu nebo domu, aby se v něm ostatní členové rodiny, cítili dobře. Vy všechny, kdo pracujete tvrdě, aby byla Vaše rodina spokojená. Kdo myjete nádobí, vynášíte odpadky, vytíráte zem. Kdo trávíte dopoledne uklízením hraček po bytě, rovnáním plyšových zvířátek do poliček.  Každý den, den za dnem, pořád stejná rutinní práce, kterou málokdo ocení. Protože čisto chce mít doma každý a přijde mu to samozřejmé. I mě kdysi přišlo SAMOZŘEJMÉ mít doma uklizeno. Než přišly děti. Teď mi to přijde NEMOŽNÉ.

Vy z Vás, které by jste mohly klidně trávit uklízením celý den, dokud nepřijde třetí hodina odpoledne. Domů se nahrnou Vaši roztomilí potomci a obrátí celou domácnost naruby. Všechna ta práce, kterou jste udělaly, se po chvíli  zdá jako zbytečná, protože jí nejenom nikdo neocení, ale ani není už skoro vidět v tom návalu drobků, fleků od šťávy na podlaze, kostek z lega a panenek.

Tenhle dopis je pro Vás, které žijete každý den v bytě, který není uklizený jako ty, které vidíme v časopisech o bydlení. Doufám, že si budete následujících šest věcí pamatovat.

1. NEJSI SAMA!

Panebože díky, nejsi sama! Kolikrát to ještě budu muset říct, aby jsi tomu uvěřila? NEJSI SAMA!

Kolik maminek na světě se cítí stejně jako Ty. Bezmocné.

Teď, když čteš tenhle článek, podívej se pozorně po svém domě. Pěkně si ho projdi, kolem dokola. Slyšíš to známé vysypávání kostiček z boxů na zem, i když jsi je před chvílí uklidila? Bojíš se jít do kuchyně, protože na stole zase bude vylité pití? Nejsi v tom sama, takhle to nevypadá jen u Tebe doma.

Dáváš si záležet na tom, aby to doma bylo hezké, uklizené a je to náročná práce. Ve skutečnosti ale nejdůležitější práce, kterou děláš, je vytváření rodiny jako takové.

2. NESROVNÁVEJ SE S OSTATNÍMI!

Já vím, že se to snadněji řekne, než udělá. Je tak jednoduché srovnávat náš domov s kamarádčiným. Je snadné porovnávat ho i s dokonalými obrázky z časopisů " Útulný byt" nebo srovnávat sebe s těmi perfektními matkami, manželkami a jejich perfektními domy s perfektním psem, kterými se to na sociálních sítí jen hemží. Perfektně žijí, uklízí, vaří i dýchají. Jejich svět je jedna velká DOKONALOST. Alespoň na první pohled. Věř, že ani jejich domy nejsou perfektní a i u nich by jsi našla nepořádek.

Nikdo totiž není perfektní a ničí domov také ne.

3.NEOMLOUVEJ SE!

Taky to znáš? Strávila jsi tři hodiny uklízením, drhnutím koupelny div ne po kolenou a pak přijde návštěva. A první co já udělám je, že řeknu něco ve stylu " Nedívej se na ten nepořádek okolo, musela udělat  X nebo Y. Děti jsou nemocné, musela jsem obletět zeměkouli" apod.

Snažila jsem se a Ty taky, hodně, tak se není za co omlouvat. Neomlouvej se za to, že děti baví si hrát a přitom nějaký nepořádek udělají. Neomlouvej se za svou rodinu, která radši stráví odpoledne povídáním, než uklízením. Ani za sebe se neomlouvej,  pokud jsi místo utírání prachu radši strávila dopoledne stavěním kostek se svou dcerou nebo synem. Je to tvoje rodina.

Návštěvu přivítej s úsměvem. Máš děti a ona to pochopí. Bude muset.

A víc než cokoliv jiného, se každé návštěvě uleví, když uvidí, že ani tvůj domov není perfektní, ale je stejně chaoticky a NORMÁLNÍ jako ten jejich.

4. TVŮJ DOMOV NENÍ TVÁ VIZITKA!

Všechno co děláš pro svou rodinu, své děti i svého manžela je důležitější, než těch pár talířů nebo hrnků ve dřezu. Nebo hračky po podlaze.

Přemýšlej nad vším, co každý den děláš a co považuješ za samozřejmé. Chystání svačin pro děti do školy, praní prádla, aby měly co na sebe. Příprava večeře pro celou rodinu, nákupy, to všechno je víc, než těch pár drobků v kuchyni. Nebo šmouhy na zrcadle v koupelně.

Ať už jsi kdokoliv. Zdravotní sestra, prodavačka, matka, kamarádka, manželka, předčítačka pohádek... To všechno jsi TY a jsi v tom sakra dobrá!

5. NAJDI SI SVŮJ KOUTEK, KTERÝ ZACHRÁNÍ TVŮJ ROZUM!

Vůbec nechci tvrdit, že mít doma nepořádek a chaos jenom prospěje Tvojí duši a máš se na všechno uklízení vykašlat, protože to stejně nemá cenu. Já jsem ve skutečnosti zastáncem aspoň trochu pořádku, který navozuje příjemnou atmosféru. Jako matky a ženy obecně potřebujeme organizaci nejen domácnosti, ale života. A taky chceme, aby když uklidíme, vydrželo to co nejdéle pěkné a čisté. Ale také máme děti a ty jsou schopné naši celodenní práci zničit za pár minut.

Proto si vyber si  místo u Vás doma, kde se budeš cítit dobře. Roh v obývacím pokoji nebo jedna místnost v celém domě. Jedno malé místo, které bude jen Tvoje. Pro mě je to naše ložnice. Vždycky, když tam přijdu, uleví se mi. Proč? Mám tam totiž uklizeno. Ustlanou postel, svěží vzduch. Všechno je na svém místě. Hned ráno si tam poklidím, všechno pěkně načančám. A  když můj byt odpoledne vypadá jako po řádění tornáda (tím myslím samozřejmě mých pět dětí), chodím se tam nadechnout a uklidňovat.

6. NEBUDE TO TRVAT VĚČNĚ

Tohle je něco, co prostě potřebujeme často připomínat. Jednoho dne, ta děsivá, přetékající hromada špinavého prádla  bude menší. Jednoho dne i všechny hračky zůstanou na svých místech na poličkách. Jednou přijde den, kdy nebudeš číst jednu stránku v dětské knížce pořád a pořád dokola.

Také přijde den, kdy zrcadlo v koupelně nebude poseto obtisky malých prstíků . A tvůj domov bude čistý...

Ale teď si prostě pojďme hrát se svými dětmi. Nemysleme na to, že bude zase někde nepořádek, udělejme ho společně. Postavme hrozivou věž z kostek a nechme ji padat k zemi, zas a zas.

To jsou okamžiky, které dělají domov, které tvoří naše vzpomínky, naši rodinu. Díky nim, jsme tací, jací jsme. Díky nim jsou naše děti šťastné a my bychom měli být s nimi.

Protože jednou přijde den, kdy nešlápneme ani na jednu kostičku z lega a všechny hračky budou na svém místě. Ten den, kdy bude doma vše na svém místě a celý být utichne.

Budou to právě vzpomínky, které budou to nejcennější. Vzpomínky na to, jak jsme se s dětmi smály, jak běhaly okolo stolu, jak vysypaly cukr na zem.

A vsadím se, že nám ještě ta hlučná, chaotická domácnost bude jednou sakra chybět.