Miminka v rovnováze – nošení podle poznatků fyzioterapie

Existují dětští fyzioterapeuté, kteří nošení v šátku zavedli do své praxe, vidí benefity pro zdravé děti, zkoumají nošení na těle i z terapeutického hlediska a vidí výsledky!

Jednou z takových je německá fyzioterapeutka Birgit Kienzle–Müllerová, je spoluautorkou knihy Miminka v rovnováze – nošení podle poznatků fyzioterapie. Tato kniha popisuje podrobně psychomotorické milníky prvních 14 měsíců života, k tomu zařazuje nošení a jeho pozitivní vliv na vývoj dítěte. Kniha Miminka v rovnováze se věnuje primárně zdravým dětem a upozorňuje na okolnosti, za kterých má rodič konzultovat jeho vývoj a nošení s odborníkem.

Proč zrovna Miminka v rovnováze?

Ptáte se mě, proč vydávám Miminka v rovnováze (Babys im Gleichgewicht) od autorek u nás zcela neznámých. Proč jsem nevybrala knihu od jiné, populárnější autorky. Důvody jsou tři:

• spoluautorka Birgit je fyzioterapeutka a navíc ji znám osobně
• kniha je na základě dlouholetých zkušeností propracovaná, důkladně se věnuje vlivu nošení na páteř a kyčle miminka.
• Birgit Kienzle-Müller mi na dálku pomohla, když jsem byla odrazována od nošení své 4měsíční dcery.

Kniha je určena rodičům i odborníkům. Najdou zde informace i ti, které zajímá detailně psychomotorický vývoj a a nosítka ani šátky nepoužívají.

Vydání této knihy je výsledkem mého zabývání se nošení v šátku, které začalo v roce 2009 s narozením mého prvního dítěte, který byl intenzivně od narození nošen v šátku. V roce 2011 se narodila dcera, kterou jsem nesla v šátku již z porodnice. O tom, jak jsem ji nosila dál přes obavy ze strany zdravotníků si můžete přečíst zde:

Jak jsem (ne)cvičila s dcerou Vojtovu metodu a nosila ji v šátku

Překládám svou vlastní zkušenost s nošením vs. obavy odborníků. Kdy jsem byla odborníky odrazována od nošení 4 měsíční dcery v šátku, a přesto jsem ji nadále intenzivně nosila.  Intuitivně jsem cítila, že je dobré a prospěšné ji nosit, ale potřebovala jsem oporu i od fyzioterapeutky! A získala jsem ji od Birgit Kienzle-Müllerové – pravda není Češka, ale díky tomu, že jsem k ní měla už osobní vazbu, tak vzdálená nebyla a její pomoc byla pro mě zásadní. Je to zkušenost nepřenositelná, není návodem!

"Matka intuitivně pracuje vždy správně a dítě od milující matky tuto léčbu přijímá."            Václav Vojta

Nemám nic proti Vojtově metodě, ani jiným terapiím a metodám, určitě je v mnoha případech pro dítě smysluplná a velmi účinná. Má dítěti harmonizovat nervovou soustavu a přispět tak k vytváření zdravých pohybových vzorců. Její účinek se projeví však jen tehdy, když se provádí jemně a citlivě. Vojtova metoda může být a musí být příjemná!

Podmínkou je terapeut/ka, se kterou si matka dobře rozumí, protože ona pak bude provádět cviky s dítětem. Matka je ta, která musí umět rozpoznat, kdy už cviky ztrácejí účinnost a nepokračovat v nich. A nebo se jít poradit!

Snaha o porozumění Vojtově metodě a její odmítnutí

Svou dceru Miriam jsem od narození nosila v šátku, podle potřeby. Zdála se mi v pořádku, jen při spánku v postýlce ležela v prohnutí dozadu. V šátku se vždy uklidnila, uvolnila a vyrovnala. Ve 4 měsících u lékařky při trakčním testu však vůbec nezvedla hlavičku, jak by měla.

Po vyšetření mi na neurologii lékařka sdělila, že Miriam je zdravá, ale neopírá se dost pevně o lokty, že toto stadium přeskočila. A také, že má slabé svaly v oblasti krku a ramen. Řešením měla být Vojtova metoda. Přišly jsme tedy k fyzioterapeutce, která mi za intenzivního pláče Miriam vysvětlovala, jak mám cviky provádět. Situace pro mě byla napjatá, několikrát jsem se ptala na detaily cviků, chtěla jsem jim přesně rozumět. Cvičitelka se snažila o vysvětlení, ale pro mě nepřesvědčivě. Věděla jsem, že nemůžu mechanicky provádět se svým dítětem něco, o čem nejsem přesvědčená.  Začala jsem pro ni tedy hledat jinou cestu, bez Vojtovy metody. A nadále jsem ji nosila v šátku.

Chmurné předpovědi

Podařilo se mi najít jinou lékařku, která mi potvrdila, že Miriam je neurologicky zdravá. Potřebuje jen prý masáže, žádnou Vojtovku a doporučila mě ke “své” fyzioterapeutce. Zeptala jsem se, jak masáže působí: “Slouží k prokrvování svalů a tím k jejich růstu.”

Nová fyzioterapeutka na mě působila velmi příjemně a citlivě do chvíle, než jsem zmínila, že nosím dceru v šátku. Zatvářila se tvrdě a sdělila mi, že:

• dítě sedí v šátku jako knedlík a nepracuje
• svaly nemohou růst
• omezte nošení na miminimum, dítě se nedrží kůže jako opice
• Vaše dcera má teď v 7 měsících slabé svaly, protože ji převážně nosíte v šátku, nemohla si vyvinout svaly.
• když ji budete i dál takto intenzivně nosit – je to sebevražda.

Šok

Po těchto vyjádřeních jsem zůstala paralyzovaná, šokovaná. Nevím, jestli jsme se dál o něčem bavily, myslím, že ne. Možná jsem ze sebe vypravila nějaké rozloučení a potichu z ordinace vyšla ven. Pamatuji si přesně, že venku bylo studeno, březen. Miriam u mě v šátku pod zimní bundou, dívala jsem se na ni, spící, vyrovnanou a v duchu si říkala, tímto nošením Ti tak moc asi ubližuju. Asi! Přesvědčená jsem nebyla. Nějak jsem došla domů. A dva dny Miriam nebyla v šátku.

V té době jsem měla za sebou již první kurz v německé škole nošení Die Trageschule®, myslela jsem si, že mě žádné protiargumenty nerozhází. Těžký omyl.

“Tak tragické předpovědi nemůžou být pravda!”, říkala jsem si. Znovu jsem Miriam začala nosit v šátku a současně hledat další názory dalších odborníků, protože jsem měla obavy.  Nebo spíš jsem potřebovala mít argumenty, abych si uměla nošení obhájit.

Pomoc na dálku aneb nos svou dceru dál v šátku!

Jediná dětská fyzioterapeutka, která plně uznává nošení v šátku, dokonce i jako možnou terapii, byla pro mě tenkrát v Německu, Birgit Kienzle-Müller (je spoluautorkou knihy Baby in Balance a dalších knih o vývoji miminek), odborná poradkyně právě školy nošení Die Trageschule®. Tedy jsem jí napsala email a video s Miriam s prosbou o vyjádření.

V 7 měsících Miriamka lezla i se sama posadila. Birgit mi napsala: “Už leze – nedělala bych si takové starosti. Nos ji dále v šátku, tím nemůžeš udělat nic špatného. Ve své praxi provádím Vojtovu metodu vždy velmi jemně a líbí se dětem i rodičům. Jen při nízkém svalovém tonu ve spojení s opožděným vývojem je třeba vyloučit možnou chorobu. To ale není případ Tvé dcery. ”

Video s popisem stavu Miriam jsem poslala další spřízněné osobě, Katje do Rakouska, sama lektoruje nošení a její manžel je fyzioterapeut. Jejich odpověď zněla: „Miriam má slabší svalstvo v okolí hrudní páteře, ale ten deficit je tak malý. Kdyby to byla naše dcera, žádnou terapii bychom neprováděli. Jsme toho názoru, že z toho téměř jistě vyroste. Poté, co začala samostatně sedět, už má k dispozici svalstvo. Kdyby to bylo naše dítě, nechávali bychom ji hrát v normální skupince s dětmi a samozřejmě bychom ji dále nosili. Všechno, co udělá s ručičkama, vytváří a posiluje svalstvo v oblasti hrudní páteře. Jestliže je to však vaše dcera, musíte se sami rozhodnout, protože zodpovědnost máte vy. My bychom žádnou terapii s naší dcerou nedělali. Když už, pak nějakou velmi jemnou terapii.
Vaše dcera vypadá velmi zdravě!“

Tyto odpovědi na dálku mě uklidnily, dávaly mi smysl svou přirozeností a nosila jsem dceru dál v šátku.

Kdybyste bývala cvičila… aneb další vývoj

Uplynula doba, ve které jsem měla Vojtovu metodu cvičit. Miriamce bylo 10 měsíců a já šla na kontrolu k neuroložce – s malou dušičkou, přestože jsem u dcery žádný problém neviděla. Ale přece – doporučenou metodu jsem s dcerkou necvičila, ani žádnou jinou, kdo ví, co mi řeknou…. na druhou stranu na dceři nepozoruji žádný pohybový problém.

Neuroložka dceru vyšetřila a řekla mi, “Kdybyste cvičili Vojtovu metodu, byla by Miriam trošku zpevněnější.“ Ha! To bylo překvapení! Necvičila jsem a nic se nestalo! Odcházela jsem tedy z ordinace s tím, že dcera je v pořádku.

Chmurné předpovědi se nepotvrdily

Od té doby se již u ní žádné motorické vady nevyskytly – naopak, fyzicky i psychicky se vyvíjí výborně. Neodmítá žádné výzvy, leze po stromech, ráda a rychle běhá, radostně tančí, vymýšlí vlastní choreografie... V tomto roce 2019 jí bude 8 let a neustále nás překvapuje svou bystrostí a pohyblivostí.

Závěrem – obecný návod neexistuje – zdroje poznání

Tento náš příběh má být jen ukázkou odmítnutí rutinního postupu k našim dětem, se kterým se stále ještě občas setkáváme. Vše se mění. V současné době už bych nemusela hledat oporu pro nošení v zahraničí a s dnešními zkušenostmi a vědomostmi bych i Vojtovu metodu s dcerkou cvičila, jen bych hledala vnímavého a citlivého terapeuta, kterému budu rozumět.

Domnívám se, že lékaři a fyzioterapeuti by měli přistupovat k našim dětem s hlubokou znalostí věci, v tomto případě nošení v šátcích a nosítkách.

Za posledních 20 let máme už i v České republice tisíce odnošených dětí, v Německu se moderními způsoby nosí přes 40 let, a stejně jako u nás přibývá fyzioterapeutek, které nošení považují za přínos pro děti i jejich rodiče. V němčině je dostupná vědecky ověřená literatura, která se nošením zabývá, sama jsem si jich pořídila několik: Miminko se chce nosit, Tělesný kontakt, Spojení posiluje, Láska na prvním místě, Miminka v pohybu, Fyzioterapie pro pediatrii, a další.