Neodsuzujte pracující matky, mohou být šťastnější než vy

Jsem těhotná? Cože? Opravdu? No to je průšvih … jak to udělám s prací?

Samozřejmě jsem byla šťastná, že se na nás usmálo štěstí, a že budeme rodiče, ale má práce mě velmi baví a tak nějak jsem si nedokázala sama sebe představit, jako hospodyňku zavřenou doma, s koštětem v ruce, chvílemi stojící u sporáku či u žehličky. Já vím, zdá se vám, že trochu přeháním, ale někdy jsou pocity prostě pocity, i když jsou přehnané.

Jak čas utíkal, bříško rostlo, miminko jsme milovali a těšili se na něj, tak jsem přemýšlela, jak se dá a zda se vůbec dá skloubit práce a mateřství. Nakonec jsem vyslovila odvážnou větu, budu pracovat i nadále na poloviční úvazek. Manžel mě podpořil a přislíbil pomoc. Kolegyně z práce si ťukaly na čelo a s úsměvem mě přesvědčovaly, že si to rozmyslím. A vedení bylo rádo, že to „prozatím nemusí řešit“ a práci z domu bez problémů schválili.

Syn se narodil, všechno byla brnkačka. První měsíc jenom spinkal, takže najít si denně pár hodin na vyřízení emailů, telefonátů a dalších věci nebyl problém. Stihla jsem uklidit, uvařit, vyprat, vyrazili jsme na vycházku a já věděla, že to bylo správné rozhodnutí. Jak měsíce ubíhaly, syn vyžadoval stále více péče, ale i tak jsme všechno zvládli. Když měl 9 měsíců, našli jsme si „babičku“ na hlídání. Když jsem potřebovala odjet, věděla jsem, že je brouček v dobrých rukou a že je o něj opravdu dobře postaráno. Vracela jsem se domu odpočinutá, nabitá energii, spokojená, že neřeším jenom pleny a přesnídávky. Když jsem nečekaně podruhé otěhotněla, opravdu jsem se bála, jelikož dvě děti blízko u sebe a částečný úvazek asi nezvládnu. Ale byla to výzva. Dokonce manžel odjel do zahraničí a my zůstali měsíc doma bez něj a i tak se všechno dalo zvládnout. Měla jsem chvílemi pocit, že jsem méně unavená a daleko šťastnější než mé kamarádky, které zůstaly na mateřské doma s dětmi. A stihla jsem si zacvičit i přečíst si knihu.

Samozřejmě, že občas přemýšlím, zda mi něco neuteklo, nebo neutíká. Čas běží rychle, hodně rychle, více než bychom si přáli a děti rostou a rostou. A já s nimi nejsem každičkou minutu. Ale co je na tom špatného? Našla jsem první zoubek, byla u prvních krůčků, byla u prvního bobku v nočníku, všechno důležité jsem stihla. A opravdu je pro dítě dobré, když je jen s maminkou bez přestání celý den? To je rozporuplná otázka, na kterou neznám odpověď. Já myslím, že je pro ně důležité, že tráví čas i s jinými lidmi, mám dvě skvělé hlídací babičky, které jim dají zase něco jiného než já. Ano, jsem unavená, pracuji po nocích, ale když přijedu z práce a sednu k dětem, stavíme, malujeme, zpíváme, vymýšlíme hlouposti a náramně si to užijeme. A já jsem pak přešťastná, že jsem s nimi. A vůbec mi nevadí, že tu a tam pozlobí, to k tomu patří. Mohla bych toto štěstí zažít, když bych byla od rána do večera pořád jenom s dětmi?

A co těhotenská a mateřská „demence“? Ta se mi vyhnula obloukem. Je pravda, že se v mé prezentaci objevilo více zdrobnělých slov než bývá zvykem a má angličtina také utrpěla, ale zachovala jsem si všeobecný přehled a „duševní zdraví“. V domácnosti pomáhá myčka, pračka, sušička … všechno se dá zvládnout. A další důležitou stránkou jsou finance. Být finančně nezávislá na rodičovském přídavku (jehož výplata se tu a tam opozdí) či finanční nezávislost na partnerovi mi dává pocit bezpečí a jistoty. Protože vím, že pokud se něco stane, my to finančně ustojíme, a když na nás nebude taťka hodný, zvládneme to i bez něj. Navíc se výrazně posílil vztah dětí s tatínkem. Protože, když jsem s nimi celý den doma, práci dodělávám až po příchodu tatínka domů a děti si ho pak můžou užít plnými doušky. A myslím, že si to užívají všichni 3. Našla bych spoustu dalších pozitiv, a možná i negativ (?).

Toto povídání jsem napsala pro zamyšlení. Často se setkávám s pohrdavými pohledy na to, že pracuju s tak malými dětmi (již rok na plný úvazek), že jsem hrozná matka a že toho budu jednou litovat. Ale já věřím tomu, že dávám dětem prostor, učím je samostatnosti, mohou se učit i od dalších lidí, které by jen těžko potkaly, bych s nimi zůstala doma. Mám pocit, že si svou roli matky užívám daleko více než mé kamarádky, nehroutím se z každé drobnosti, a že jsem prostě spokojená, někdy uhnaná, ale prostě spokojená. A pozitivně se to promítá i do mých dětí a partnerského života. Protože šťastná máma rovná se šťastná rodina.