Rok naší malé princezny

Pokračování z mého života…

. Otěhotněla jsem v 18 letech, když jsem napsala první deníček, na jednom webu.pod kterým další maminky komentovaly, že mám růžové brýle, jsem naivní a nevím co mě čeká. Jenže Izabelce bude za 2 týdny rok a mé růžové brýle neopadly. I když si asi většina myslela, že to nezvládnu, což nechápu, před xx lety, bylo také normální rodit v 18 letech a musely to všechny ženy zvládnout, jinak by tu spousta z nás ani nebyla. 

To že je malá uvnitř mě, jsem poznala hned druhý den. Ano, zní to šíleně, nedává to smysl. Ale to co jsem cítila, to nejde popsat, mám strašně silnou intuici a vždy vím, co se děje.

Zrodil se ve mě nový život, nikdy jsem ani nepochybovala, že bych něco nezvládla. Vím, že jsem dobrá máma a pro svou dceru ta nejlepší. Ona mi dala nový start do života, ukázala mi, že i s takovým malým stvořením jde život žít o dost lépe, než kdybych měla být sama. Má dcera je pro mě velkou motivací, velkým příjmem energie a lásky… Je to malý magnet a vím, že jsme propojeny do konce života.

Bylo to opravdu velké - velký posun, už od chvíle, kdy jsem se o ni po porodu začala starat. Hned jsem věděla co a jak, jen jsem se uvnitř bála, ať jí nějak neublížím - takový malý prcek, který je závislý jen na mě a já nesmím udělat nějakou chybu. Kojení pro mě v tu chvíli byl velký dar. Mlíčko jsem měla hned 2. den po porodu, měla jsem ho tolik, že ani malá nestačila sát.  Bylo tak kouzelné se na ni při kojení dívat, jak ze mě tahá mlíčko, který je pro ní hlavním zdrojem potravy.

Žena je silný člověk a dokáže vše, máme to už v sobě prostě dané. ♥

Hned, co týdny utekly a malé byl 1. měsíc, začaly jsme se poznávat víc a víc. Všechny ty okamžiky, které jsme trávily spolu jsou nenahraditelné. Týdny letí a letí, ani nevím jak je to vůbec možné, že za 2 týdny má moje malé nebojácné miminko už rok. Vždyť minulý rok v tomto čase jsem chodila ještě na kontroly v těhotenství a teď už z ní mám velkou holku. Připadá mi to, že jsem na chvíli usla a ona za tu dobu stihla tak blesku rychle vyrůst.

První zoubek se jí vyklubal až v 8 měsících, plešatá je skoro do teď, ale co je nejvíc - má 5 cm znaménko na lýtku, takový flíček jako malý dalmatin. ♥

Za ten skoro rok se naučila tolik věcí a každý den se díky ní učím nové věci i já sama. Řídím se pravidlem - čti své miminko, né knihy. Což mohu plně potvrdit.

Mně je nyní 20 let, vše zvládám dá se říct s přehledem. Samozřejmě, ne každý den je takový, jaký bych chtěla, jenže to k tomu patří. Spousta lidí mě odsuzovala jak to nezvládnu, dokonce i takové, které samy v 18 otěhotněly. Proto už těm, které tohle tvrdí, vždy popřeju to nejlepší a dál neřeším. Naštěstí nejsem citlivka a neřídím se tím, co si o mě kdo myslí. Myslet si každý může co chce. Tohle je můj život, moje volba, moje pocity, moje činy a hlavně moje dcera, ze které se snažím a vždy se budu snažit, vychovat slušeného člověka.

Nikdy jsem nepotřebovala rady a poučky, vždy konám tak, jak to cítím. Pro svou dceru dělám maximum, snažím se ať se má jen a jen dobře, protože to je to nejdůležitější. Mladé maminky by se neměly odsuzovat, pokud se starají o své dítě pečlivě, tak jsou úplně stejné jako každá normální matka. Každý začátek je těžký, ale hlavní je se z toho nepo…