Podlahové vytápění

V dnešním světě technologie nestojí na místě. Díky rychlému vývoji stavebních technologií si spotřebitelé mohou vybrat typ vytápění, který nejlépe vyhovuje jejich technickým a nákladovým požadavkům.

Existují dva typy podlahového vytápění:
Prvním je vodní podlahové vytápění, vytápění se provádí pomocí trubek položených v podlaze, kterými cirkuluje teplonosné médium (voda, roztok ethylenglykolu).
Druhou možností je elektrické podlahové vytápění, které je vyhříváno elektrickými kabely položenými v podlaze.
Elektrické vytápění přeměňuje elektrickou energii na teplo. Topná jádra v podlahových topných kabelech jsou vyrobena z vysoce odolných slitin a jejich hlavní funkcí je zahřívat se při průchodu elektřiny. Běžné měděné nebo hliníkové vodiče nejsou pro tento účel vhodné.
Podlahové vytápění se ohřívá běžnou vodou (roztokem etylenglykolu) z topného systému prostřednictvím trubek vedených v podlaze.
Hlavním topným prvkem v systémech podlahového vytápění je trubka. Dříve byla základním materiálem, z něhož se většinou vyráběly topné trubky pro podlahové vytápění, měď - nákladný, nepružný a rozmarný materiál. Dnes jsou k dispozici různé typy plastových a kovových plastových trubek. Výrobky předních výrobců jsou pružné, lehké, odolné proti difúzi kyslíku a vysoce odolné proti korozi a zarůstání. Jejich molekulární struktura je taková, že po rozbití získají po zahřátí svůj původní tvar. Po přitlačení na konci přes vnitřní průměr pomocí speciální trysky a následném nasazení na šroubení rychle získají původní průměr, utáhnou objímku šroubení a zajistí vodotěsnost spoje. Jejich životnost přesahuje 50 let. Jsou 100% hygienické - netoxické a neutrální vůči vodě. Systémy vodního vytápění se dělí na betonové podlahy a podlahové vytápění.
Betonové vodní systémy podlahového vytápění. Technologie jejich instalace je jednoduchá. Vodovodní podlahové trubky se připevní k tepelné izolaci a poté se vyplní maltou. "Koláč" celého betonového systému se pohybuje mezi 80 a 140 mm - v závislosti na tepelných ztrátách podlahy. Potěr nad trubkami musí být vysoký nejméně 30 mm. V opačném případě může dojít k zebrovitému efektu, tj. nedostatečná tloušťka potěru způsobí nerovnoměrné rozložení tepla po celé ploše podlahy. Existuje také riziko, že potěr při zatížení praskne. Betonový systém musí vydržet zatížení 300 kg/m2.
Betonové vodní podlahové vytápění je navrženo a instalováno jako hlavní vytápěcí systém. Výjimkou jsou případy, kdy podlahové vytápění slouží v souladu se zadáním zákazníka jako komfortní nebo doplňkové vytápění. Betonový topný systém je levnější než podlahové vytápění.