Když zemře manžel a tatínek

Těžko začít. Ale neb jsme věřící Bůh nám do cesty seslal ránu největší (ostatní tomu říkejme třeba osud). V neděli, když jsem koupala děti, za mnou přijeli policisté: "Musíme vám zdelit tragickou zprávu, váš manžel měl autonehodu na motorce, je ve vážném stavu v nemocnici" (strucneji řečeno). Ještě ze mám v blízkosti svagrovi, L. se mi postarala o děti a D. se mnou jel do nemocnice. A tam jako bych dostala palicí po hlavě, poškození a otok mozku, páteř, micha ... pokračovat uz ani nemusel, ale naděje tu byla, jezdila jsem za ním, držela za ruku, intenzivně se modlila, přesto život unikal. A teď v pátek po kontrolách činnosti mozku -smrt-. Ten výčet lidí co nabízejí pomoc je veliký, rodina, přátelé, známí. Přes rodicovskou linku důvěry jsem sehnala rady, jak mluvit s dětmi. Ač odpůrce chemie jsem za Neurol neskutečně vděčná, musím fungovat prostě musím!!! Je pro me těžké přijímat kondolence, komentáře psát nemusíte. Chtěla bych a budu chtít, i třeba pomocí blogu, pomáhat rodinám v podobně tíživé situaci, a třeba nastínit vizi coby kdyby, i když bych tuto situaci nepřála ani největšímu grazlovi na světě. Pokud víte o publikaci, komunitě nebo odkazech zabývajících se úmrtí milované osoby, rodiče. ... prosím vložte do komentáře.