Když zemře manžel a tatínek ... smutná výročí

Děkuji, dneska jsem smutnila nad tím jak se naše skupina Vdovy a vdovci rozrůstá tolik maminek a tatinku se musí prát se smrtí, to je děs a většinou po autonehodě, nezavinene

Teď jsem docela měla krizi, připouštím, hlavně u staršího, nejradej by byl jen u mobilu, ma své oblíbené Youtubery a ti teď zakládají spousty videi, které 'musí' vidět, takže když si hezky a pro me 'normálně' hraje je pak nevrlej, ze mu něco uniklo ja to s ním nějak neumím, i když snaha je, dnes vrtal vruty do polystyrenu, ale dlouho ho to nebavilo. Chybí mu kroužky, chybí mu táta

Holt taková už je doba.. naši kluci zatím nemají k elektronice přístup, ale Mikymu je teprve šest.. Myslím ale, že to s tím by nic moc neudělal ani táta.. každá doba přináší něco, co se rodičům nelíbí, že jejich děti dělají (protože za našich časů to nebývalo).. budeme si holt asi muset zvyknout na virtuální dobu. Přece nechceme, aby naše děti nevypadali před kamarády hloupě Chápu, že teď je to těžké, když nechodí ani do školy, ale jak říkám, máš snahu a děláš vše pro to, aby vyrůstal jak má. Mužský vzor je jistě důležitý, ale třeba mu ho do budoucna nahradí alespoň částečně nějaký strýček, dědeček, starší kamarád?

To by ani táta nezachránil..objevuje i jiný svět než jen ten venkovní...

Oni spolu dost pracovali kolem baráku, i když je fakt, ze tatík byl víc zapalenej do IT technologií, takže by ho vedl i k PC hrám a na mobilu, to je mi jasný, no.

Nepřemýšlel a si to tam prodat a jít s deckama třeba do bytu?...

Ne, jako mám ráda lidi, ale mít je za druhou zdí, to bych nedala. Jem vcelku ráda ze sousedi jsou chalupari, tak krom léta mám klid. Ono se hodně věcí člověk naučí a snažím se k práci vést i děti, a když se daří, mám z toho radost, v bytě bych zpohodlnela, znám se

Na byt si zvykneš, já první noc v bytě probrečela, původně jsme sem šli jen na rok. Teď už bych zpátky do domu nešla ani náhodou, je to taková pohoda, žádné natírání, sekání zahrady, teplo na otočení knoflíku atd ;o) Kolem nás jsou většinou důchodci, takže je tu klid, když zrovna neječí Youtube od nás

Děkuju, přijde mi to jako na mateřské, jen navečer domů nikdo nepřijde Teď děláme na zahrádce, tak jdou myšlenky taky trochu jinam.

Mladší děti už mají to nejhorší za sebou, na tátu myslí jen jakože tu byl, ale už není, tak proč by něco řešili. U Matyho (9) to je jiné, chybí mu parťák na chlapske věci a je to hodně vidět, chce něco kutit, ale to já neumím, sice tvoříme, ale to není ono. Maty je celej táta, hodně si rozuměli, ja pro jeho nálady takové pochopeni a trpělivost nemám a dává mi to najevo, i když na svůj věk je taktní, ale občas bouchne asi jako každej. Dědové tak trpěliví taky nejsou, navíc teď s koronamalerem se víc a víc odcizí

Také myslím že ano, ale nechci se na to moc upínat. Ono, když člověk musí, tak musí, žádný hrdinství v tom není.

Snad, vždycky když je mi nejhůř, něco me zase popostrci dopředu a je líp. Nějak jsem nečekala ze me datum v kalendáři tak rozhodi

Jj tak tj jasné je to krátká doba rok