Zemřel manžel a tatínek ... pohřeb

Pro me jako vericiho člověka, nikdy nebylo prožívání Velikonoc, tak intenzivní, tak prikladne. Marek několik dní umíral, zda ve vnitřních bolestech, to vi jen Bůh, podle jeho výrazu (i když měl hodně hadicek a snímcích sond, těžko říct zda byl jeho výraz opravdový, nebo jen křeč) se zdál klidný a vyrovnaný se svým osudem, snad proto ze vedel ze ho milujeme a ze se o děti a domov s pomocí rodiny a přátel zvládnu postarat (určitě to věděl dřív nežli ja). Nakonec odešel a zůstal stesk, můj stesk, stesk dětí, rodiny a přátel. Ráno jsem si vzala Neurol 0,25 a odpoledne před pohřbem také, nejsem hrdinka. Dopoledne jsem byla u švagrové L, hostila příbuzné ze Slovenska a tchanovce i nás, to bylo lidí, děti nám na nějaké srdceryvne truchleni nedaly prostor, což je vlastně fajn, život jde dál, ať chceme nebo ne. Poté jsme se šli ustrojit, to byl boj, však to znáte když se s dětmi potřebujete někam vypravit. Nejstarší měl černý rolak, vinovy svetr a černou bundu a jeansy, dcera tm.modré punčochy, modré sametové šaty a černý upletovy kabát, nejmladsi také jeansy, košili, svetr modrocerny a tm.modrou bundicku, prostě nic nového jsem jim nekupovala. Ja měla černý kostymek, tm.modrou halenku a tm.svetrik, jo byla u nás pěkná zima. Měla jsem tam být v 14:30, ale sekla jsem se o 15 minut, což byla chyba, protože bylo strašně moc lidí a nestihalo se kondolovani. Opravdu neskutečně moc lidí, několikrát se mi rozklepala kolena, slzy tekly proudem. Pohřební mše byla krásná, doprovod farniho sboru, na kytaru, harmoniku a bubínek, byl naprosto super. Řeč P. farář moc neupravoval, takže jsem to napsala hezky, musím se pochválit. Dětem jsem vzala knížky s náboženskou tématikou a obrázky svatých, tím ze byly děti vepředu, měly prostor k pozorování děje a byly hodné. Nikolka a Matyasek plakali, jsem za to ráda, emoce musí ven a zvlášť u Matyska, který byl hodně uzavřený. Při odjezdu byl před kostelem Markuv autobus a troubil mu na cestu, rakev nesli jeho kolegové v uniformě. Byla jsem také ráda ze PS nezapomněla na červené auto, Matyáš měl velkou radost a všem vykládal, ze to zařídil on :-) Dokonce jsem zvládla i to kafe v hospodě, sedla jsem si mezi "mladé" a protože máme všichni malé děti, bylo téma hovorů jasné :-) Matysek se sestrenici a Nikolkou lítali mezi hospodou a parcikem. Mrnata se pletla servirkam pod nohy, každý jim chtěl koupit nanuky a lizatka, takže je pak večer dostat do postele, byl taky boj. Bála jsem se, ale bylo to svým způsobem hezké rozloučení, i když mi ta moje drahá druhá polovička chyběla a takových situací, kdy mi jeho doprovod bude chybět bude asi moc. A zítra škola a školka a život jde dál!