Bude nás 5

Nečekaně a neplánovaně k nám přišel tvoreček. Jak to? Bylo 11.7. a začala mi menstruace což mě naštvalo. Za 3 dny máme mít výročí a neoslavíme ho se vším všudy. Ihned po skončení jsme tedy oslavili 9 let krásným večerem. Bylo to super. Nijak se nechráníme, chemii do sebe cpát nemíním a kondom neberem takže si partner dává pozor. Tento večer ovšem zapoměl. Říkám mu klid teď otěhotnět nemůžu. Jenže... ujelo mu to i za 2 týdny zhruba den po ovulaci :-D ale stejně by to musela bejt náhoda. Na první jsme čekali 2,5 roku, na druhou skoro 3 roky. Proplouváme prázdninami, plánujem na srpen dovču u mé mamky v Jizerských horách a je nám fajn. Odjet máme 11.srpna. 3 dny předem mi to vrtá hlavou a jdu si radši koupit test ať vím zda si dát s mamkou víno nebo ne :-D na testu úplně miniaturní světlý duch viditelný jen nakloněním testu proti oknu. Hm... nedělám si naděje a mlčím. V koutku duše ale křičím radostí. V den odjezdu test opakuju a duch je slabý, ale zesílil. Ukazuji to partnerovi. Vzhledem k tomu jak dlouho nám trvaly dcery je skeptický a říká že uvidíme ale ať se ještě netěším že to může být cysta nebo tak něco. U mamky je fajn, jezdíme na výlety, holky jsou šťastné. Nevydržím to ale a mamce ukazuju testy co si myslí. Říká že neví, že když ona měla děti tak takové testy ještě nebyly. A ať si po návratu domů udělám další. Tak už je nás zvědavých víc :-) Po příjezdu od mamky doma pouze 1 přespíme a jedem ještě na 2 noci k mé babičce. Ráno dělám doma 3.test, už krásně pozitivní. Mám radost a partner už to oznamuje jeho mamce, mé babičce a tetě se strejdou. On to nikdy nevydrží držet v sobě a já se mu nedivím :-) doma pak dělám 4.test, jen tak, aby nezbyl nevyužit. Ukázková dálnice. Teď je to jasné a začíná mírná panika. 3 děti jsme chtěli, ale teď? Teď je brzo, mladší je totální mamánek nehlídatelnej, ještě kojená, bože jak zvládnem kontroly a pobyt v porodnici? Napadá mě nadstandart a mít ji tam s sebou a nebo ambulantní porod, který naše porodnice nově nabízí. Uvidíme. Je 21.srpna a mě pobolívá břicho a chodím často čůrat. O půl desátý večer děti spí, já jdu opět na wc, bolí mě to a na papíru krev. Bože... okamžitá panika, volám do nemocnice, prý to vypadá na zánět močových cest a měla bych co nejdříve dorazit zvlášť když je podezření na těhotenství. Jako naschvál nemohu sehnat nikoho s autem tak to neřeším, půjdu pěšky. Kdyby se malá vzbudila tak bude průšvih tudíž ji oblékám, dávám do kočárku a beru s sebou. Celou dobu spí. Sestra je nepříjemná, nj, asi je v 11 v noci otravuju. Má kecy ohledně dcery. Asi sama děti nemá a nechápe co to je mít doma totálního závisláka na matce. Ale doktorka je milá, skvělá, vyšetří mě. V moči je opravdu velké množství krve. Dělá mi utz, je tam 3mm váček a jsem 5+6 :-) jupí jupí jupí :-) dostávám antibiotika co v těhotenství nevadí. Po týdnu užívání mám pokoj. Oznamujeme to dcerkám. 6. září jdu k mé gynekoložce na potvrzení těhotenství, které už ale potvrzené mám. Jsem 8.týden a je krásně vidět hlavička, tělíčko. Srdíčko bije ukázkově tak jsem ráda měla jsem strach z toho zánětu a antibiotik. Partner a mladší dcera šli se mnou, a v čekárně malá prořvala celých asi 10 minut co jsem byla vevnitř, chudinka už skoro nemohla dýchat :-( bylo mi jí tak líto... fakt nevím co s ní, jak to budu dělat... Asi od 6.týdne mi bylo nehorázně zle, zvracení xkrát denně, žádná chuť k jídlu, motání se, šílená únava... to u předchozích těhotenství neznám aspoň ne v takové míře... kolikrát nemám sílu ani vstát a uvařit jídlo, ještě že pod námi bydlí tchyně a pomáhá mi jsem jí vděčná. Nyní jsem asi 11.týden, ve čtvrtek jdu na první poradnu, dostanu průkazku a termíny na prvotrimestrální screening. O víkendu se mi zdál sen že jsem porodila chlapečka tak jsem zvědavá zda se to vyplní. Už je mi lépe, jím, jen únava přetrvává. Starší Natálka má radost a těší se, ví to celá školka, blízká i široká rodina atd... Musela jsem taky na sociálku zkrátit rodičák, měla jsem ho na 4 roky tak ať mi nepropadnou korunky. Tak nám držte palce, ať vše dobře dopadne a v půlce dubna je nás víc :-)