Muj prvni ultrazvuk

Byl posledni tyden v zari.  Vzduch byl provoneny svezim podzimem a pocasi bylo jeste v celku teple. Pres krasne zbarvene stromy prosvitaly posledni paprsky slunicka. I presto, ze mam tento cas velmi rada, dnes bylo neco jinak. Uz asi ctrnact dni je mi porad spatne od zaludku, jako bych byla na nejake divoke party, co koncila k ranu a ja si z ni odnesla opici jako remen. Takovy stav vetsinou po dvou dnech ustal, ale tohle trva uz ctrnact dni.... Navic mi vynechal menzes. Ach jo. Tenhle pravidelny cyklus u me nikdy nebyl pravidelny. Ovsem ve spojeni z problemy ze zaludkem to snad i neco nasvedcovalo. A tak ted sedim v saline a koukam se z okna na tu barevnou krasu a rikam si jak je krasny den, nez ucitim dalsi krec v zaludku. Konecne jsme dorazili na Silingrovo namesti a ja vystupuju. Vzduch venku mi udela trochu dobre, narozdil od vydychaneho vzduchu v precpane elektrice. Vyrazila jsem smerem ke sve doktorce. Potkavam lidi se zachmurenymi obliceji, porad nekam spechaji. I ja specham. Nesnasim doktory, uz abych to vysetreni mela za sebou. Jsem tu, vstupuji nervozne do cekarny. Sedi tu tri zeny. Jedna napravo. Krasne upravena stihla blondyna. I pres jeji perfektni make-up bych ji hadala tak tricet dva. Sedi tu se starsi pani.Jeji maminka, podobou se nezaprou. A treti zena je take krasne upravena, ale tak nejak jinak. Oblicej ma moc pekny, takovy prirozene hezky a ma kulatounke brisko. Boze jak ji to brisko slusi. Zadivala jsem se na ni az se pani osila. Doslo mi, ze ziram, ale nemohla jsem se tomu pohledu ubranit. Z ordinace vysla sestricka. Prijemna a mlada slecna. Vybrala od nas karticky od pojistovny a od pani z briskem tehotenskou prukazku. Zenu s maminkou pozvala dal. Dvere se zavreli. Nad nimi visi telelvize. Vysilaji zpravy. Porad dokola. Je to monotoni. Asi po deseti minutach si pro pani z briskem prisla jina sestra a odvedla ji do jine mistnosti. Po chvilce se zacali ozyvat zvuky jako kdyz nekde nekdo tluce gumovym kladivem. Za chvilku vychazi zena s maminkou z ordinace, do ktere pujdu i ja. Obe maji siroky usmev na rtech a z jejich hovoru poznavam, ze za cas onu mladsi zenu tu take potkam z kulatym briskem. Sestricka vola me jmeno. Vchazim do ordinace. Pani doktorka se me pta na me problemy a po vysetreni mi prikaze ulehnout na lehatko pod monitor. Po zavedeni ultrazvuku se na monitoru objevuje cerne kolecko v nemz je cosi pripominajici sedivou skvrnu. "Tak maminko mame tu jeden plod." prohlasi lekarka s pohledem na pristroj. Vyhrknou mi slzy a i pres bolesti zaludku se citim tak nejak stastna. "Zatim je to spis takova mala fazolka." s temito slovy ukonci doktorka vysetreni. Otru se, oblikam a po odchodu z ordinace si jeste musim na minutku v cekarne sednout abych vstrebala novou informaci. JSEM TEHOTNA!! Jestli je to spatne nebo dobre v tu chvili nevim. Popravde v tu chvili nevim nic. Mimco jsme neplanovali, ale ani jsme se mu nebranili. I tak me tohle prekvapene hodne rozhodilo. Nekde hluboko v sobe vsak citim obrovske stesti a tesim se, jak to oznamim budoucimu tatinkovi. Vzdyt prece cekame malou fazolku :D