Podruhé a rychle

Druhé těhotenství jsem neplánovala,2měsíce před tím jsem zase bojovala s cystou,dostala jsem antibiotika a bylo po bolesti.Za měsíc bohužel zase ty samé příznaky,dr.mi dala opět antibiotika stím,že se to udělalo znova.Bohužel mi začalo být hůř,tak jsme jeli na pohotovost,kde mi milá doktorka po mém vysvětlení problému a tím,že mohu hned zůstat,aby cystu odstranili,vyrazila dech.Otočila na mě monitor a tam ta malá tečka,prý 5týdnů stará.No měla jsem co dělat,abych to rozdýchala,synovi bylo 5 a já další mimi neplánovala.Šla jsem do auta ,kde čekal můj přítel a syn.Když jsem mu řekla,že jsem těhotná měl slzy v očích a až domů mne držel za ruku.Změnila jsem svou gynekoložku,protože mne podruhé ani neprohlédla a dala hned antibiotika a já jsem těhotná.Hlavně mě dr.na pohotovosti upozornila,že pokud si mimi nechám ať řeším ty antibiotika .Nová milá gynekoložka se zděsila a hned začala jednat,když zjistila,že jsem brala antibiotika abyla již těhotná.Druhý den do Gennetu a vyšetření,počítání,výslech ohledně všeho a já jen čekala na ortel,zda to mimi nebude nijak ovlivněno léky.Po hodině mi dr.oznámila,že mimi se zatím živilo z váčku a že to bude ok.Přítel byl radostí bez sebe,když jsem mu volala,že je vše ok.Chodila jsem dál do práce,bylo mi dost mizerně,návaly,nevolnosti a zatím mlčela než dostanu průkazku.Vše probíhalo s nevolnostmi nadále,2x jsem byla hospitalizovaná v porodnici kvůli nadměrnému zvracení a dehydrataci,ale to nejhorší mne teprve čekalo. V prosinci při předání mého syna od exmanžela mne právě exmanžel napadl,kopal,shodil mne na zem a když jsem se snažila utéct a zavřít dveře domu,narazil mne bčichem na ty dveře.Zavolala jsem si záchranku a policii a už jsem jela bohužel do jiné porodnice než jsem byla registrovaná a to byl pro lékaře dost velký problém,také mi to dal pěkně najevo.Nejen že vyšetření dost bolelo,ale vůbec ho nic nezajímalo a nakonec řekl,že mě mela sanitka zavést tam,kde budu rodit.Napsal ,že jsem fit a u dítěte slyší ozvi srdce a pustil mne domu.Pohotovost zamkl a já čekala ve vstupu porodnice na odvoz.Vzala jsem si několik dní volna v práci a byla v klidu,druhý den jsem šla ke své dr.,abych si byla opravdu jistá,že je vše ok.Do konce porodu jsem měla již docela klid až na pálení žáhy a zvracení se to dalo.Blížil se 40tt a v porodnici mi dávali termín do kdy bych měla porodit  a pokud ne ,budou vyvovávat.Uklízela jsem,hýbala se jak jen to šlo a nic...Až víkend ,kdy měl exmanžel syna a kdy při předání opět zvedl můj tkal krve svým chováním, se začalo něco dít.Neděle ráno amě je doopravdy zle,poslíčči jedou na plné obrátky,ale během dne se mění na kontrakce.Čekám na 17.hodinu až mi doveze exmanžel syna a to už rozdýchávám.Ale opět se to neobešlo bez perličky na konec,syn si při pádu rozsekl záda a exmanžel mu to neošetřil nic.Takže naše první cesta vede na chirurgii,kde můj přítel běhá se synem na rengen,vyšetření a já už jen dýchám a plazím se.Když mě viděla ošetřující synova lékařka,nabídla mi sanitku a já že mám dost času,že to dám v pohodě.S ošetřeným synem už jedeme na varovky do porodnice,přítel zpocený a vystresovaný jede jak může po silnici troubí,aby auta uhnuli,takže jedem místy po tramvajovém pásu ,protože lidé jsou telata a nemohou uhnout.Podolí je tu,vystupuju,přítel bere syna,tašky a maže k výtahu,který prostě nejede,mlátím rukou do zdi.Konečně 4.patro,oba běží a zvoní na příjem,mizím vevnitř,sestra říká ať počkají.Už si ani nevlezu na tu kozu,aby mne dr.vyšetřila,jen mne strčí a já se sesunu a prodýchávám kontrakce.V tu chvíli tu jsou 3 sestry s vozíkem a jedem tryskem na sál.Položím se na lehátko a kontrakce přestaly,jak fajn pocit,ale mimi musí ven.Dostávám dávku oxitocinu a jedeme dál.Na sál jsem dojela v 19:00 a dcerka je na světě v 19:23.Vidím jí,slyším jak zaplakala na pultu,kde jí omývají,váží měří,ale jinak nebrečí.ptám se co to je,protože se nám celou dobu nechtělo ukázat.Je to malá krásná holčička,která mo pospíchala ven.Při šití si říkám,že mi to za to stálo,mám jen 13 stehů,ale v ruce tu maličkou.Volám příteli kde je,protože na chodbě ho setra nenašla a on ,že jen odvézt syna ke známé a prý co se děje a já že máme holčičku.Zavěsil,no neřešila jsem to.Později se dozvídám ,že musel zastavit,aby to rozdýchal.Přijel ubrečený a brečel dál štěstím,že je táta.Můj syn druhý den přemýšlel kam mi zmizelo břicho,když viděl mimi vrhnul se k němu a koukal,byl šťastný.Hladil svou ségru,vozil jí,přinesl jí hračku.