Testování Froebelových Darů 1,2 a 9

Moc děkujeme za možnost testování některých Froebelových Darů! Návody k nim mi trochu změnily pohled na hraní si s dcerkou. Nechávám jí větší volnost a nestačím se divit :).

Testovala jsem s dvouletou dcerkou.

DAR 1

Po otevření pěkné dřevěné krabice mě mile překvapilo, jak jsou míčky veliké. Jsou akorát do větší dětské ruky a krásně měkké. Zpracování se mi moc líbí.

Vzhledem k tomu, že moje dvouletá dcerka stále bojovala s rozeznáváním barev, ráda jsem uvítala tuto pomůcku k jejich trénování. Nadšeně se na ně vrhla a chvíli si s nimi házela, pohupovala s těmi na šňůrce a různě je zkoumala. Nechala jsem jí, ať si s nimi dělá, co chce a seznámí se. Pak jsem jí začala popisovat jednotlivé barvičky. Ty s provázkem jsem jí pojmenovávala a dávala do krabičky, ona pak přiřazovala zbytek míčků, aby vznikly dvojice. To jí nedělalo žádný problém. Tak jsem vytáhla papíry s barevnými míčky a s „límečky“ a opět měla přiřazovat míčky ke správným obrázkům. Nejprve si je vždy důkladně prohlížela, protože jí trochu mátlo, že barvy můžou mít jiný odstín. Vcelku rychle se ale seznámila a už jí to šlo krásně. Vždy jsem jí k tomu říkala, co je to za barvy. Potom jsme ještě hledaly po bytě, co má jakou barvu. Nakonec jsem jí začala zkoušet, jestli si barvy pamatuje. Například jsem jí říkala, ať dá do krabičky červenou, modrou... Potom ať dá na ruku míčky s provázky v barvě zelené, modré...nebo třeba ať hodí na křeslo žlutou... Všechno jí moc bavilo. Nejvíc asi to, když jsem byla v jiné místnosti a volala jsem na ni, jakou barvu má přinést. V tomto případě moc nechybovala, takže jsem pochopila, že když má ukazovat barvy přede mnou, musím jí dát víc času a nechat jí pěkně rozmyslet. Celkově se už během prvního dne rychle zlepšovala. Trvalo několik dní, než se chybovost zmenšila na minimum. Snažila jsem se jí neupozorňovat na chyby, aby na to přišla sama. S tím jsem měla ze začátku největší problém, protože to přeci jen mám vžité. Nakonec jsem si zvykla...hlavně to chce trpělivost.

Poté jsme zkoušely tvar a materiál. Zkoušela, jak je kulička krásně měkká a válela jí v rukách. Na krabičku jsme položily víko jako nakloněnou rovinu a zkoušely jsme míčky po ní pouštět. To se jí moc líbilo a docela dlouho si s tím vyhrála. Z kuchyně jsem jí přinesla vše jakžtakž kulaté (cibuli, pomeranč, mandarinku, ořech) a zase to zkoušela válet po prkýnku. Vše si nejdřív ohmatala, jestli je to tvrdé nebo měkké. Neměla s tím nejmenší problém. Sama to pak už hlásila.

Na hrazdičku z Daru 2 jsem zavěsila všechny míčky s provázkem a zkoumaly jsme, jak se míčky bimbají, navzájem to sebe šťouchají atd. Jen by ta hrazdička mohla být vyšší a širší. Nakonec jsem je raději věšela na jiné věci, aby míčky měly víc prostoru. Moc se jí to líbilo a sama to zkoušela různým způsobem. Ještě jsem je zkoušela zavěsit na madlo od sporáku a na židli s boční tyčkou (případně lze zavěsit např. na dárkový koš, často jsem je dávala i jen na hřbet ruky atd.), takže se takto dá cvičit i bez Daru 2.

Dcerce se také moc líbilo, když jsem všechny míčky zahákla do sebe, takže vznikl dlouhý „provaz“, který jsem zvedla do výšky a různě s ním točila. Úspěch také mělo to, když jsem si všechny šňůrky navlékla na palec, smotala je dohromady a nechala je roztočit jako kolotoč. Pak to už dělala sama.

Nakonec jsme zkoušely z míčků vytvářet různé obrazce jako je třeba motýl, ale i kruh, čtverec. Překvapilo mě, jak moc toho jde vlastně vymyslet.

Dar 1 se mě i dcerce velice líbil a rozhodně ho všem doporučuji!

DAR 2

Po otevření krabičky dcerka okamžitě sáhla po kouli a hned udělala nakloněnou rovinu a zkoušela, jak se pěkně kutálí :). Ujistila se, že je tvrdá a hned to hlásila. Tak jsem jí nechala, ať si tím hraje. Pak jsem jí ukazovala krychli a válec a ptala jsem se jí, jestli se budou také kutálet po šikmé ploše. Popsala to naprosto přesně, i to, že válec jen po kulaté části a po hranaté části ne. Takže tvar koule a hrany pochopila správně :).

Pak jsme zkusily jednotlivá tělesa zavěsit na hrazdičku (časem už jí skládala sama). Ta by mohla být o něco vyšší. Přiložené provázky jsou delší a je škoda je nevyužít celé. To bych ocenila hlavně při zkoušení roztočení těles – aby se mohly točit déle. Pak jsem je věšela také na jiné tyčky. Do koule, krychle a válce jsme zase zkoušely různě šťouchat. Viděla také, že se rozhoupou rychleji, než lehčí míčky. Zkusily jsme i jejich roztáčení. Při roztáčení těles jsem zakroutila provázky a přiloženou tyčku jsem dala do „očka“ uprostřed zatočení. Takže jsem pomalu hýbala tyčkou nahoru a dolů a těleso se otáčelo. Někde jsem viděla i návod, že se celý provázek „projel“ jen odshora dolů a to mi nepřijde ono :). Ukazovala jsem jí, jak při točení mění tvary a vypadalo to, že jí to hodně zajímá. Pak to samozřejmě chtěla zkoušet taky. Nejdřív jí to nešlo, ale časem to zvládla.

Také jsme krychli a válec zkoušely roztáčet i v rukou pomocí přiložených tyček. To dcerku také moc bavilo. Opět jsem jí upozorňovala, jak se tvary při rychlém točení mění. To se jí moc líbilo a pořád si s tím v ruce točila. Také zkoušela tyčky prostrkávat všemi otvory a koukala, kde to vyleze.

Jindy jsme zase zkoušely tvary zabalovat do látky a do alobalu. Do té látky se jí to líbilo, kromě toho, že na tom ta látka nedržela. Proto jí mnohem víc zaujal alobal. Nejdřív jí opět vůbec balit nešly, ale časem se zlepšovala. Moc jí to opět bavilo a zabavila se s tím nadlouho. Jen byla veliká spotřeba alobalu.

Pak jsme tvary zkoušely obkreslovat na papír. Hezké bylo, když se snažila obkreslit kouli. Nakonec jsme krychli obkreslily šestkrát a já vystřihla všechny čtverce (sama stříhat ještě vůbec neumí). Přikládala jsem čtverce na krychli a ona je přilepovala lepící páskou. Koukaly jsme, jak čtverce ubývají, až byla oblepená celá krychle. Pak jí pořád poplácávala a otáčela a zkoumala jí.

Myslím, že je tento Dar skvělý pro základy geometrie a pro představu 3D objektů. Vše je opět velmi kvalitně zpracované. Určitě doporučuji.

DAR 9

V krabici se nacházejí kruhy a půlkruhy různých barev a velikostí. Vše je velice pěkně zpracované.

S tímto Darem jsem si nejprve začala hrát já :) – večer jsem relaxovala u vytváření mandaly. Nakonec jsem na ní použila téměř všechny dílky. Schválně jsem jí nechala na podlaze, co tomu řekne dcerka. Ta ráno vešla do obýváku a jen jsem slyšela „jééé“ a „jůůůů“, takže sklidila úspěch. Opatrně jí okoukávala a pak si prohlížela jednotlivé dílky. Než jsem jí uvařila kaši ke snídani, tak všechny dílky poskládala podle barev zpět do krabice, kterou jsem jí tam schválně nechala. Tak si upevnila třídění barev. Velmi jsem ocenila, že jsou použity stejné barvy, jako v Daru 1. Mandaly jsem si pak někdy po večerech sama skládala.

Jindy jsme z tvarů zkoušely vytvářet různé kytičky, stromy atd. Také jsme je zkoušely stavět na sebe a dělat komín nebo do nich dávat míčky z Daru 1.

Když se s tím seznámila, tak jsem jí nechávala hrát si o samotě. Nejdřív jsem byla trochu skeptická, ale nakonec mě docela překvapila, co se pokoušela vytvářet. Např. sama udělala sněhuláka (viz obr.).

Jako nápad se mi to velice líbí, ale myslím, že by se s tím vyhrálo mnohem víc v kombinaci s tvary z Daru 7, 8 nebo 10 nebo se všemi dohromady.

Určitě je to skvělý Dar pro rozvoj jemné motoriky, fantazie a i dospělí si u ní odpočinou při tvoření mandal. Dar doporučuji.