Ćí jsou ta vajíčka?

Moje prababička byla poloviční Němka a v naší rodině se na Valikonoce dodržuje německý zvyk hledání vajíček, která ztratil zajíček. U nás se nebarví vajíčka společně s dětmi, ale maminka tajně vajíčka nabarví a v neděli před velikonočním pondělím, sotva ráno zakokrhá kohout, vyskočí, vezme košík s tajně nabarvenými vajíčky a vyrazí na louku. Tady je ledabyle poháže a maže domů probudit děti. Ty už vědí, že dneska je den, kdy má zajíc děravou nůši, rychle se obléknou a bez snídaně (to toleruju, protože mám celou dobu panickou hrůzu z toho, že nám je nějaký nenechavec vysbírá) běží na louku.

Jeden rok, kdy jsem byla ještě dítě já, moje maminka vše udělala tak, jak jsem popsala, běžela mě probudit a vyrazili jsme i s tatínkem na louku. Jenže ouha - na té samé louce byla rodinka, která zjevně měla podobný rituál. Maminky se na sebe zoufale podívaly a my s holčičkou jsme se servaly o každé vejce. Později, když už jsem odhalila, že zajíc je ve skutečnosti maminka, mi byl příběh dovyprávěn. Maminky nás jednoduše nechaly, abychom sbíraly a potom nám tajně, když jsme si s holčičkou už hrály, rozdělily nález pěkně půl na půl. Naše rodiny se dodnes kamarádí, z holčičky už je paní a na ta vajíčka chodíme společně s našimi dětmi.