Dovolená v Londýně

V minulém příběhu jsem psala o našem letu do Londýna, teď píšu o pobytu a o dojmech :-)  V pátek 19.8. jsme odlétali z ČR kde bylo už kolem 10 vedro, modrá obloha, pro mě ideální počasí. Nad Německem taky nádherně a i nad Belgií i Francií. Ale jen jsme přilétli nad La Manche, najednou mlha, pod námi šedivo, nebylo už nic vidět jen mračna. Klesáme na letiště a venku je slejvák, skrz okna není přes kapky deště pomalu vidět. Vystoupíme z letadla a děsná zima. V hale hledám čepičku, mikiny a nadávám jak špaček. Tak u nás je tak luxusně a my jedem do tohohle?! Na letišti čeká švagrová s taxíkem a jedeme k nim domů. Je to asi hodina cesty od letiště. Švagrová bydlí ve čtvrti East Ham, kde je i hodně přistěhovalců, černošské gangy, sousedi muslimové, kousek dál Pákistánci... Taková všehochuť co v nás vzbuzovalo respekt. Taky podle toho to vypadalo na ulicích, všude žvýkačky, plné zahrady odpadků (kdo neplatí, tomu je neodvezou), papírky různě po zemi. Tam se nám moc nelíbilo. Tak jsme tedy přijeli k nim, konečně jsem viděla naživo synovce :-) je o 6 týdnů mladší než naše Deniska. Odpoledne přestalo pršet tak jsme šli aspoň na procházku po okolí. Šli jsme do parku kde byly atrakce pro děti, ale vše mokré. Říkáme si že jestli takhle bude celou dobu, tak to bude ,,úžasné'' :-(  ale pršelo ještě druhý den tak jsme šli do obchodního centra a na nákupy. A i to bohatě stačilo, protože naše Denča nebyla zvyklá na slídu která jí zaclání výhled, a brečela, vztekala se a tahala za ni až mi ji bylo líto a slídu jsem sundala. Byla jsem jak v ráji, tolik krásných hadřiček na děti a za tak málo peněz :-)  nejradši bych nakoupila snad plný kamión :-D No a od neděle tam začaly tropy :-)  teploty i 30 stupňů, nebe bez mráčku, prý tam takové počasí dlouho nebylo. Tak jsme začali cestovat. V neděli k fotbalovému stadionu West Ham a do parku na hřiště. To tam mají udělané dobře a uvítala bych to i tady. Ohromné parky se spoooustou strakcí pro všechny věkové skupiny dětí, spousta laviček, stromy, prostor a hlavně to celé oplocené. V pondělí jsme jeli na londýnské City což je moderní část Londýna kde je spousta mrakodrapů a kde se neustále staví další. Prý tu mají sídla především banky. Bylo zajímavé procházet vedle jeřábu který právě zvedal velkou traverzu. V úterý jsme jeli metrem na Stratford kde se v roce 2012 konala letní olympiáda. Prošli jsme si celý olympijský park, viděli jsme plavecký bazén, budovy, celý areál.V zemi tam měli takové stříkací vodotrysky, v tom běhaly děti a užívaly si teplo, to bylo něco na Natálka hned se svlikla do spoďárů a hodinu jsme o ní nevěděli :-D  hned vedle byla obrovská louka kde jsme mohli bez obav nechat lézt mrňata protože nehrozilo že sáhnou do psího bobku ani že narazí na nějakou stříkačku. Tam bylo čisto. Děti se pěkně vylítaly. Odtamtud jsme krásně viděli ArcelorMittal Orbit, rozhlednu s nejdelším toboganem. Celkem mě to lákalo, ale Natálka by chtěla taky tak jsem řekla že počkáme a až děti povyrostou, tak se sem třeba ještě podíváme a pak pojedem všichni. Cestou z olympijského parku jsme se stavili u trosek z wtc. Kus železné konstrukce ze spadlých dvojčat v Londýně sem byl převezen právě na olympiádu jako symbol míru. Můj přítel když byl malý kluk, tak si vždycky přál podívat se do New Yorku a být právě na dvojčatech. Splnil se mu sen, na dvojčata si sáhl i když bohužel jinde a už jen jako trosky... Bylo to dost působivé a donutí to člověka zamyslet se a soucítit s oběťmi a jejich rodinami. Ale fanatici byli, jsou a bohužel budou. Ve středu pak nastal očekávaný výlet - jedeme do centra :-)  Natálka je zvědavá hlavně na Big Ben, ktreý zná z Willyho Foga. Jedeme autobudem, metrem, je to docela daleko od naší čtvrti. Švagr koupil selfie tyč takže konečně je nějaká zábava :-D  občas jsme jak malé děti ale co, jsme na dovolené a nikdo nás tu nezná :-D  tak proč se nepobavit. Nejdřív musíme od metra ještě kus dojít a nejdříve jdeme na náměstí Piccadilly. Pak si dáme zastávku v parku, kde se všichni najíme, přebalíme mrňata a po hodince pokračujem dál. Jdeme k Buckinghamu, potom projdeme parkem a už pokračujeme po památkách. Londýnské oko, Big Ben, typické červené telefonní budky, Tower, Westministerské opatství, Tower Bridge... Spousta dojmů, spousta fotek. Jen jediné mínus je hrozně moc lidí, třeba u Buckinghamu pomalu ani nejde na fotce poznat, že tak stojíme my, kolik tam je lidí :-\  a šílená doprava, snad miliony aut, autobusů...  Jdeme kolem muzea voskových figurín ale dovnitř nejdeme, s dvěmi batolaty by to nebylo ono. Ještě jdeme kus k nejvyššímu mrakodrapu v západní Evropě, The Shard. Cestou vidíme z mostu v dálce to City kde jsme byli na mrakodrapech. Holkám se líbí lodě co plují po Temži, na to by mohly koukat pořád. Domů dorazíme až po sedmé večer a jsme ko. Po večeři, vykoupání a uložení dětí si každý večer dáme kafíčko na zahradě a povídáme si, na to se vždycky těším :-)  akorát když sedíme jen se švagrem, tak je to zajimavé protože já neumím anglicky dobře, spoustu věcí nevím a partner neumí vůbec takže když si spolu e švagrem chtějí něco říct, tak překládám a když nevím, máme překladače na mobilech :-D je to takový relax a sedíme vzdy minimálně do půlnoci. Ale nevadí mi to, holky mají úplně rpzházený režim, obě chodí spát mezi 21-22 hodinou místního času takže ráno spíme minimálně do 8 :-)  to je paráda oproti běžnému vstávání kolikrát i v 5. Po výletě do centra jsme unavení, tak si uděláme odpočinkový den a zůstáváme doma, i když původně jsme chtěli jet k moři. Ale je teplo a tam by to bylo asi 2 hodiny autobusem tak nakonec nejedem, dětem nafouknem a napustíme bazény a hrají si na zahradě. Je tu i pískoviště, houpačka, Naty dostala koloběžku,  tak se všichni zabaví a trochu si oddychnem od výletování. V pátek jedeme velkým červeným autobudem na nákupy do Westfield, spousta obchodů vedle sebe. Plním si svůj londýnský sen a jedu nahoře. Nejvíc času strávíme - překvapivě - v hračkářství :-D  a samozřejmě neodcházíme s prázdnou. Tento den taky dorazí švagrova rodina, rodiče, bratr, strejda, protože v sobotu má synovec křtiny. Švagr je Rumun a jeho maminka se bojí letadlem, tak strávili 4 dny v autobuse. Sice si nerozumíme ani slovo (oni nemluví ani anglicky) ale jsou to hodní a milí lidé. Jsou unešeni z holčiček. A v sobotu to vypukne. Křtiny jsou v nějakém kostele co je udělaný z rodinného domu a jsou ve stylu té rumunské víry. Od rána se chystáme, holky mají krásné šatičky, moc jim to sluší. Na křtiny ještě přijde švagra teta co žije v Londýně hodně let a má 2 děti. Ačkoliv si s Natálkou nerozuměj ani slovo, vyhrají si potom celé odpoledne :-)  nerozumíme co farář říká, o co jde, tak nás to ani nebaví a celkem uvítáme když Deny začne ječet a my jdeme ven. Po chvíli se uklidní tak se vracíme, celé to trvá asi hodinu, pak focení a domů se dostanem v poledne akorát na oběd. Je nás asi 20 lidí na malé zahradě, ale je to fajn, grilujeme, je spousta salámů, sýrů, slané i sladké, prostě pravá hostina. Naty si hraje s těmi dětmi, Deniska je taky spokojená, vše je fajn akorát nikomu moc nerozumíme tak sedíme s partnerem spíš stranou. Odpoledne se rozhodnem jít ještě do obchoďáku utratit libry, jelikož se nám nevyplatí měnit je zpátky na koruny. Naty jít nechce prý tam zůstane s dětma. Ani se jí nedivím, přece jen tam byla 10 dní jen s malinkýma batolatama a nikoho k sobě stejně straýho neměla. Švagr říkal že je vidět jak je Natálka šťastná a že dneska mu přijde nejšťastnější ze všech dní co jsme tu. Okolo 18 hodiny začnou lidé odjíždět, uklizíme ze zahrady, opět kolotoč kolem dětí a večer zasloužená kávička :-)  je to zvláštní. Londýn je jistě zajímavý, na dovolenou je to fajn, ale žit by jsme tu nechtěli. Nelíbi se nám tu, spousta lidí, nepořádek v ulicích, velký provoz a chybí nám příroda. Jak já se těším na procházku do lesa. Kolikrát jsme si s přítelem říkali, už aby jsme byli doma. A najednou je sobota večer a my víme že do půlnoci tu sedíme naposled. Zítra musíme jít brzo spát, v pondělí vstáváme kvůli odletu už ve 4 ráno :-\  v neděli chcem ještě na poslední výlet, ale zkazilo se počasí tak jdem opět do nákupního centra, kde jsme ještě nebyli. Je tu hromada těch dětských autíček kde se hodí mince a ono to s détma houpe, to je něco na holky. Vyzkoušej snad všechno co tu je. Pokaždý když jdeme na jiné auto, Deniska spustí ječák že ji sundávám :-D  pak se udělá zase hezky tak jdeme ještě do parku kde jsou ty atrakce. Odpoledne už nás čeká balení, chystání pasů, letenek, navečer loučení s rodiči a bratrem švagra, je to smutné, docela nám sedli a kdo ví jestli je ještě někdy uvidíme. Snažím se dát děti dřív spát a kupodivu se to podaří, usnou kolem osmé. Ještě si dám poslední večerní kafčo na zahradě a v 10 jdu spát. Ráno ve 4 vstávat, chci obléknout Denisku a snažím se ji nevzbudit a daří se. Horší je to s Naty, ta musí spolupracovat ale čekala jsem že to bude horší. Loučíme se se švagrem a o půl páté je tu taxík. Naty okamžitě usne. Na letíšti opět kolečko na pasové, zavazadla atd a v 7 odlétáme směr ČR. 

A teď shrnu pár dojmů. Londýn se nám nelíbil, ale určitě je v Anglii spousta pěkných míst. Ráda bych vidéla třeba anglický venkov. Londýn sám o sobě je na nás moc velký, zalidněný a asi by jsme si tam nezvykli. Člověk si prý zvykne na cokoliv, ale já ani partner by jsme tam nebyli šťastní. Takže na dovolenou ano, na pořád ne. Když jsme první den vylezli z taxíku, uchvátili nás ty typické domky, všechno bylo jiné, jako v jiném světé. Příjemně mě překvapily ceny. Od oblečení, jídlo, hračky, po auta, vše je oproti nám levné ale zase je to vyváženo drahým bydlením, pivem, náklady na elektriku, svoz odpadu, jízdné. Milé taky bylo, že kamkoliv jsem šla s kočárkem, nemusela jsem se nikomu vyhýbat, lidé jsou tam naučení vyhýbat se sami od sebe. V autobse jsou speciální sedačky pro těhotné a pro matky s miminky. Pokud jsou místa obsazena a vy máte dítě v nosítku, automaticky vás pustí lidé sednout. To se mi tady bohužel nestává. Super jsou ty oplocené parky pro děti. V každé restauraci (i v kfc) je dětská židlička, v obchodě si můžete pro dítě v kočárku vzít z regálu na zabavení jakoukoliv hračku a u pokladny ji pak vrátíte. Naopak se nám nelíbilo prostředí čtvrti kde jsme byli. Ale pokud bude možnost, rádi se sem zase podíváme.