Jak jsme konečně letěli balónem

Simona měla pravdu, odkládaný start balónu je téměř pravidlem. Až 75 % naplánovaných letů se neuskuteční kvůli počasí (silný vítr, nárazový vítr, přeháňky, hrozící bouřka atd.). Nám se do toho ještě připletl zákaz letů během pandemie koronaviru. Takže nám byly lety odkládány a odkládány.

Nedovedu si představit, jak to dělají lidé s plným diářem. My jsme měli výhodu, že jsme si mohli zabukovat, jak termíny v týdnu, tak o víkendu. Jednou jsme vstávali ve 4:15 hod, aby nám pilot zavolal ve 4:40 hod, že dneska bohužel taky ne. Od té doby už jsme preferovali odlety večerní. A zrovna v den, kdy jsme už doufat přestali, se to podařilo.

No podařilo, na podruhé. Kvůli občasnému silnému poryvu větru, jsme museli plnění balónu studeným vzduchem přerušit a čekat dalších třicet minut na zázrak a zklidnění větru. Kdo už mě tak zná, tak ví, že se občas s tím Vesmírem domluvím, takže když prohlásil pilot, že se vítr nějakým zázrakem uklidnil a let se uskuteční, myslela jsem si svoje :D

Jak to prakticky probíhá. Koš je vcelku. Zdá se na první pohled velmi malý, ale věřte, že se tam vejdete naprosto pohodlně. My měli koš pro pět lidí, bylo nás pět a ještě by se tam dva lidi vešli. Balón je potřeba rozbalit, na výšku měří cca 20 - 25 metrů. Poté ho dva přidržují vepředu a jeden vzadu a pilot tam vhání větrákem studený vzduch. Moc příjemná procedura to není, balón s vámi dost cloumá.

Jakmile je balón plný vzduchu a začíná se zvedat, pilot do něj nažene horký vzduch ze dvou hořáků. To už se balón postaví úplně a dle instrukcí je potřeba rychle nastoupit. Toho jsem se tedy docela obávala, protože ten koš je vysoký 130 cm, ale je tam takový otvor, do kterého vložíte nohu, druhou na okraj koše, rukama se můžete přidržet konstrukce, skok a jste tam. Prý to v pohodě zvládnou i důchodci, takže ženy laňky bez problémů. Syn 9 let, to taky zvládl téměř bez pomoci.

Vzlet byl docela klidný, chvíli jsme jakoby jeli trochu po zemi, občas malé drcnutí a pak se najednou vznášíte a než stačíte dvakrát mrknout jste desítky metrů nad zemí a rozklepou se vám kolena :D Tedy mě jo, trochu i ruce, je to tak divný pocit stát desítky metrů nad sídlištěm. Ale pilot měl pravdu, tato fáze u prvoletců trvá maximálně pět minut a zvyknete si.

Ten pocit o pár minut později je velmi krásný. Jarní příroda je tak úžasná, auta jsou jako angličáky na hraní, rychlostní silnice jako čárky a do toho se vám ještě na horizontu ukáže balón číslo dvě, které vzlétal ve stejnou dobu o 30 km dál. Čím dál jsme letěli, tím víc jsem pociťovala nadšení a takový ten pocit, ať to neskončí. Jako rodina jsme se shodli, že bychom ještě někdy určitě letět chtěli. Tak Ježíšku, máš tip na vánoce.

Ještě byl zážitek z nízkého přeletu nad jednou vesnicí. Rozštěkali se psi, vyběhly ven děti a vzájemně jsme se hlasitě zdravili a mávali si. Euforie na obou stranách. Myslím, že se jim ulevilo, když jsme se zase vznesli výš, že jim nespadneme do bazénu :D

Letěli jsme přesně hodinu. Místo na přistání si vybírá pilot náhodně dle terénu. A byla jsem překvapená, že uběhlo sotva pár minut, co si vybral malou louku a za chvíli jsme tam stáli. Přistání bylo naprosto ukázkové, ta loučka byla trochu do kopce a my jsme jakoby najeli na ten její vršek. Jen ťuknutí o zem, snad jen pár desítek centimetrů po zemi a stáli jsme. Doprovodný vůz s námi byl celou dobu v kontaktu přes vysílačku a během přistání se nás ptal jestli přistáváme :D

Následovalo sbalení balónu a křest. Pilot nám foukl do vlasů, škrtl vedle nás zapalovačem, polil nás šampaňským a do hlavy nasypal hlínu :D Ještěže už se nefotilo :D Pak jsme každý dostali křestní list vzduchoplavce. Podle nejbližší vesnice se nyní honosím titulem Baronka Kateřina ze Sentic ;o) Nezní to úžasně? ;o)

Opravdu všem moc doporučuji, i těm méně odvážným, budete tak okouzleni, že si nějaké nebezpečí vůbec nepřipustíte. Pokud chcete letět s dětmi, obecně se doporučuje až od osmi let, kvůli výšce a pohodlnému výhledu z balonu. Vzduchoplavbě zdar. Máte-li dotaz, ptejte se.