Jak jsme vystupovali na sopku Klabat v Indonésii

Václava Kounová
„Na tuto horu (vyhaslou sopku) jsme vystupovali společně se svými spolužáky z Teologického semináře, když jsme v Manadu pořádali evangelizační přednášky. Na horu nás prováděli místní Indonésané. Bylo vtipné poslouchat, jak se jejich názory ohledně výšky hory liší - museli jsme si to vygooglit (jako ve všem přeháněli) - dle nich měla hora 3 tisíce m a více :-) Před odchodem jsme semuseli zapsat u policie, aby tak nějak očekávali náš návrat. Jelikož je údaj ohledně výšky daný od moře a Manado je u moře, ušli jsme tu výšku pěkně celou.

Většina cesty byla spíše horolezectví - žádná cesta, jen vymletá strouha po vodě z období dešťů - takže přelézání kmenů, kamenů, klád a podobně bylo ještě pohodlné. V noci to byl nádherný hlučný prales. Svítilnu měl jen málokdo, takže náročnost obrovská.
Vyrazili jsme asi ve tři čtvrtě na deset večer (od šesti hodin je tam tma), na vrchol jsme došli něco před pátou ráno (téměř bez zastávek, svižnou chůzí), zpět pod Klabat jsme se dostali asi v půl jedné odpoledne - už za dusna.

Skoro všichni Indonésané měli jen žabky - žádná pevná vhodná obuv do hor, na jedné fotce je záznam, jak naši čeští kluci jednu žabku spravují (zajímavé, že měli lepší mobily a foťáky a notebooky než my, ale boty měli takové....když jsme po Klabatu jedny boty vyhodili, jeden uklízeč v hotelu si je bral a byl za ně rád - za obyčejné pevné boty dost sešlapané a od Vietnamců). 

Šlo nás asi 25 a fakt nevím, kde na vrcholu všichni byli - my spolužáci s učitelem jsme se drželi pospolu... Na vrcholu všichni zdrchaní - ale šťastní a odfocení s východem slunce, dali jsme si šlofíčka a pak jsme se rozhlédli po vrcholu, kde to bylo opravdu kouzelné - pohled na Manado s dominantou sochy Ježíše (údajně druhou nejvyšší sochou Ježíše na světě - dle místních, takže nevím, zda tomu věřit).

Cestou dolů - opravdu velmi hlučným pralesem a i když za světla, velmi náročný podnik - nám jeden domorodec ukázal jak se leze na palmu, usekl nějaké ty kokosy a my pili úžasné kokosové mléko - takové to nezralé, co chutná jako citronáda, prostě úžasné. Také bylo všude na stromech hodně banánů, různých velkostí. Ale to vedlo a vlhkost, to byl zdrcující. Přesto ta námaha stála za to. Ještě týden nás bolely nohy :-)“