Medvědín

S roce 2016 jsme se vydali s manželem a kamarády na dovolenou do Krkonoš. Byli jsme ubytovaní v Horních Mísečkách, od kud byl Medvěďín kousek. První den jsme se rozhlíželi v okolí kam by se dalo zajít. Koukali jsme na ruzné mapky a ukazatele, až se před námi objevil velký krpál nahoru. Řekli jsme si, že to vyzkoušíme a šli jsme. Největší humor byl jít s kočárkem. Došli jsme až na Harrachovu skálu, která je ve výšce 1035 m.n.m. Cestu nazpět jsme si vybrali po červené, ale kámen úrazu byl, v cestě z kopce, na které bylo samé kamení. Nic méně okolí bylo velmi krásné. Samá příroda, sjezdovky a krásné přírodní útvary. Druhý den jsme se v 6 hodin ráno rozhodli, že pojedeme na Sněžku, což jepříběh sám o sobě a bude následovat v další blogu 

Po návratu ze Snežky nás čekal oběd, po odpočinku po dobrém obědě jsme si naplánovali cestu na Medvědín s tím, že pujdeme pěšky do Špindlerova Mlýna, odkud pojedeme lanovkou na Medvědín. Nevěděli jsme, že to lze obejít pěšky, kde je lepší cesta. Nic méně jsme se natěšeně vydali smer Šindl. Cesta byla velmi z kopce, byla travnatá, dost kamená, bahnitá, prostě ,,JE TO SICE DÁL, ALE ZA TO HORŠÍ CESTA" Po kusu cesty jsme narazili na bobovou dráhu, kam děti chtěli jít a bylo to pro ně velké zpestření. Po odreagování na bobovce jsme šli dál, kde vedl prašký kopec, s ruznými prohlubněmi a různými nástrahami. Když jsem překonali tuto cestu, už nás vítala lanová dráha ve Špindlerově Mlýně. Prohlídli jsme si okolí, zakoupili si lístek na lanovku a čekali jsme až bude daná hodina, aby vubec jela. Nic méne jsme to stihli ještě dřív než to mělo jet a už jsme seděli na lanovce.

Krásná příroda, krajina, po chvíli už ns vítal nápis Medvědín. Dřevěná písmena s prolejzačkami pro děti. Šli jsme vrátit karty na jízdenky a koupili jsme si turistické vizitky, které sbíráme. Bylo vidět i na druhou stranu Špindlu na sv. Petra. Pro děti zde bylo plno prolejzaček, skluzavek, bagru. Když jsme se vyblbli, dali jsme se na cestu zpět do Mísečků. Cesta byla kamená, s rozumným klesáním. Když jsme došli do lesa, vzali jsme to nějakou zkratkou, která opět stála za to  Další den jsme opět vyrazili na Medvědín, ale tentokrát pěšky, po silnici. Byla to nejlepší cesta, kterou jsme našli. Na vrcholu jsme si dali kávu a opalovali jsme se na sluníčku. Cestou na zpět jsme si to chtěli trošku zkrátit, tak jsem se rozhodli jít po sjezdovce dolu, což byla největší hloupost, kterou jsme udělali  

Všem vřele doporučuji návštěvu Medvědína, jen si dejte pozor, jak a kudy budete absolvovat cestu. Šťastnou cestu přeje Babů