Miluji čerstvé a kvalitní suroviny, především tuzemské, ráda občas vyzkouším i ty exotické.
Kvalitní a čerstvé suroviny té nejvyšší kvality jsou pro mě jasná volba. A vždy tomu tak bylo.
Od mala jsem v tomhle vyrůstala. Měla jsem ovoce a zeleninu ze zahrady, hnojenou hnojem. Prarodiče chovali drobné zvířectvo, tak nikdy nebyla nouze o kvalitní maso a ,,šťastná vejce,,. Zvířata se měla jako v pohádce, zelená travička, čerstvý vzduch, slunce, pramenitá voda z podhůří Chřibů, zrní co hrdlo ráčí… Zkrátka taková zvířecí idilka. ?
Jako dítě jsem mezi zvířaty probíhala a občas pomáhala s krmením. Vše mi přišlo tak přirozené. Starat se o zvířata a o zahradu s respektem a úctou.
Jsem vděčná, že tohle poznání ve mě zůstalo.
Teď, když jsem máma, chci o to více pro svou rodinu kvalitní stravu. Vybírám pro nás především lokální suroviny.
To, co nemáme z naší zahrady nebo od prarodičů, nakupuji nejraději od lokálních farmářů a pěstitelů, téměř vše je v bio kvalitě.
Ve vaření a celkově ve stravování jsem se spoustu věcí naučila od mých babiček a maminky. Líbí se mi, jak využívají k vaření sezónní suroviny. Přes léto používají čerstvé suroviny, ty co právě rostou. Na zimu zavařují, suší a mrazí, aby uchovaly to nejlepší z léta. Zkrátka moudře využívají darů přírody.
V současné době máme skvělé možnosti ochutnat i exotické suroviny, ráda jimi zpestřím náš rodinný jídelníček. Líbí se mi, že mnozí tuzemští zemědělci pěstují původně exotické plodiny, a tak k nám nemusí být převáženy z velkých dálek.
Důvěra ve vlastní tělo je nejjednodušší způsob, jak si zajistit potřebné živiny.
Zastávám názor, že je dobré jíst lokální a sezónní plodiny a zároveň naslouchat svému tělu, na co má právě chuť. Takhle si totiž tělo říká, co právě potřebuje, co je pro něj momentálně nejlepší. Tímto přístupem se snažím jít příkladem našemu synovi, sám si může vybrat, co bude jíst. Od prvních příkrmů, kdy jsem pro syna nachystala 2 – 3 druhy zeleniny či ovoce, si sám vybral co bude jíst a jestli vůbec bude jíst. Často zůstanu překvapená, když si místo sušenky sám přinese jablíčko.
Cítím, že když důvěřujeme svému tělu a nasloucháme jeho potřebám, samo nám sdělí, co opravdu potřebuje. Nemusíme tak koukat do tabulek, kolik čeho a v jakém množství sníst. Tabulky a doporučené množství jsou na jednu stranu fajn. Díky nim můžeme získat stručný přehled co a jak. Jedná se však většinou o nějakou formu doporučené denní dávky, která je stanovena pro průměrného člověka. Každé lidské tělo je však jiné, jedinečné a na různé věci reaguje různě. Tedy, co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého, ale také může. ?
Proto vnímám doporučené dávky, co se týče stravování, jako skvělého pomocníka pro získání základního přehledu, ale vnitřní moudrost lidského těla u mě vítězí.
Každé jídlo, které připravujeme s radostí a láskou, nám dá to nejlepší.
Kvalitní jídlo si ráda užívám. Věřím, že když jíme kvalitní jídlo, hezky naservírované a užíváme si jej s radostí, dá nám to nejlepší ze sebe. Pod pojmem kvalitní jídlo nemusí být nutně myšleno jen to “zdravé”, může to být i něco na mlsání. Třeba poctivé buchty od babičky, do kterých se s chutí zakousneme, a cítíme babiččinu lásku a starostlivost. Takové buchty nám zajisté prospějí více než sice zdravá chia semínka, ale jezená s odporem. (Prosím, za chia semínka si každý může dosadit libovolnou zdravou potravinu. Zkrátka mi jen tak přišla na mysl, asi proto, že jsou v současné době takovým trendem. A přitom se zapomíná na obyčejný mák.)
Shrnutí mého pohledu na výživu a stravování:
ráda jím lokální a čerstvé suroviny,
baví mě vařit z plodin dle ročního období,
naslouchám svému tělu a stále se to učím,
když mlsám, tak pořádně a užívám si to.
Jídlo je pro mě především radostí a také možnost trávit příjemně čas se svou rodinou.
Jaký je váš postoj ke stravování a výběru surovin? Přemýšlíte nad tím, co jíte? Změnili jste způsob stravování po narození vašich dětí?
S láskou k vaření, Pavla
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
