Co ty mámy vše vydrží.....

manžel mi naštěstí pomáhá,jak se dá.

Přijde mi, že muži všeobecne nevidí, když meleme z posledních sil. Dokud mu to neřeknu narovinu tak mu to nedojde. Ano jsme silné a obětavě a je to naše role, ale také někdy potřebujeme si odpočinout a vystřídat.

Naštěstí mám přítele,který se o mě postará,když mi není dobře.

No jo, ale kde je ta hranice sebedestrukce

Ženy jsou podle mě silné z mnoha důvodů hlavně z toho, že nosíme pod srdcem dítě

je pravda,že maminka je většinou motor domácnosti. Ale tatínek se musí také podílet. Někdy si musím o pomoc říct někdy to vycítí sám

Někdy nepomůže ani to, že si o pomoc řeknu, bohužel. Ale máme štěstí, že jsme tak silné

Naštěstí mám manžela, krerý se snaží pomáhat, i když má náročnou práci a domů chodí pozdě. Nedokážu si představit, že bych byla na všechno sama. Respekt maminkám, které to musí zvládat samy.

Můj muž pomáhá. Když vidí, že už opravdu nemůžu, tak si malého vezme a mě pošle lehnout si. Já jsem mu za vše opravdu vděčná, protože se vážně snaží.

pokud manžel může dokáže se postarat o domácnost i děti. Když jsem byla doma nastala 2x situace když jsem potřebovala jeho pomoc. Od té doby co chodím do práce je vše náročnější, jezdit nemocná hodinu a půl do práce, tam se starat o děti, jet zase hodinu a půl domu a tam na mě čeká zase péče o mé děti. Trpím hlavně na záněty průdušek a hlasivky . Vše se dá zvládnout, jela jsem nemocná i do Prahy na zkoušku ( na otočku) a další den do práce...