Graves-Basedowova choroba

Byl červen roku 2005, byla jsem čerstvá absolventka vysoké školy, šťastná, plná elánu a plánů do dalších let. Chystali jsme se s přítelem na rekonstrukci bytu, plánovali jsme svatbu a děti.

Cítila jsem se zdravá, své zažívací potíže jsem dlouho bagatelizovala a sváděla na jiné okolnosti – asi alergie na mléko, asi ze sportu, asi ze sexu, asi ze stresu. Prvním impulzem k zamyšlení bylo až prohlášení mé babičky, že bych si měla zajít k lékaři zkontrolovat štítnou žlázu, protože ji mám viditelně zvětšenou. Když jsem se zadívala do zrcadla, dala jsem jí za pravdu a na krevní testy jsem zašla. A pak už to jelo. Výsledky byly dost špatné, obvodní lékařka mi rovnou vypsala žádanku na endokrinologii. Chtěla jsem se objednat v místě bydliště, ale půlroční čekací lhůta se mi zdála zbytečně dlouhá, tak jsem zkusila zavolat i do FN Brno a kupodivu mě objednali už za 14 dní. Vzala jsem s sebou aktuální výsledky krve a partnera. Bylo léto, vše zalité sluncem. Bohužel jen do té doby než jsem se po konzultaci s lékařem rozbrečela v čekárně partnerovi na rameni. Přitele jsem vyděsila, co mi tam proboha řekli, četla jsem v jeho ustaraných očích. Lékař stanovil diagnózu Graves-Basedowova choroba. Je to autoimunitní onemocnění štítné žlázy. To znamená, že se v těle začnou vytvářet agresivní protilátky (tzv. autoprotilátky). Ty poškozují buňky štítné žlázy a to je v první fázi spojeno se zvýšením tvorby hormonů ve štítné žláze. Štítná žláza se obvykle zvětšuje a nemocný člověk začne trpět klasickými příznaky jako je úbytek na váze nebo neschopnost přibrat, návaly tepla, nesnášenlivost vyšší teploty okolního prostředí, suché a lámavé vlasy a nehty, nervozita, třes rukou, bušení srdce a průjmy. Tak jsem zjistila, proč mám při výšce 172 cm jen 51 kg, přestože jím jako dřevorubec, že ty zažívací problémy nejsou z mléka a proč mi při sportu tolik buší srdce. Tep v klidu jsem měla velmi vysoký, takže jsem rovnou dostala recept na betablokátory a lék Propycil – na tlumení tvorby hormonů štítné žlázy. Ze začátku jsem musela brát velké dávky, chodit na časté kontrolní odběry krve a postupem času docházelo k hormonální stabilizaci a nakonec až k vysazení léků na srdce. Nastala druhá fáze léčby. Přestože mi zůstal jen jeden prášek denně z počátečních desíti, nebylo jeho užívání pro tělo dlouhodobě přiznivé a co bylo ještě důležitější, rozhodně se ten lék nesměl brát v těhotenství a já jsem chtěla být těhotná co nejdříve. Takže se dostáváme k tomu, co mě tehdy rozbrečelo a to, že celá štítná žláza se musela operativně vyjmout. Já, která nebyla nikdy v nemocnici a nemocnice nesnáším, budu muset na operaci a strávit tam 9 dní. Hrozná představa. Od začátku léčby uběhl rok a čtvrt. Zpomalení metabolismu mi přidalo 20 kg.

9. 9. 2006 jsem se vdávala, nechtěla jsem mít na svatebních fotografiích jizvu na krku ;o) Dva dny po svatbě jsem si zařídila předoperační vyšetření a koncem září už jsem jela na sál. Strach ze smrti byl velký ;o) Operace v celkové anestezii trvala asi 1,5 hodiny. Probudila jsem se na JIP a první moje myšlenka byla, hůrá, žiju, teď už bude vše dobré. Sestrám jsem řekla, že se potřebuju projít, že jsem hrozně přeležená ;o)) Sestry ze mě trochu vyděšené, že tak rychle nemůžu vstávat, že jsem ještě napojená na přístrojích a že mě asi po intubaci bude bolet v krku a může se mi točit hlava. Nebolelo, netočila, hned jsem chtěla místo andělíčka pyžamo a telefon, že napíšu SMS manželovi. Pár hodin po operaci už jsem se mohla projít po chodbě, cítila jsem se dobře, žádné nevolnosti ani točení hlavy. Musela jsem jen strpět na krku lahvičku a z krku hadičku, co odváděla z rány sekret a krev. Dostala jsem léky proti otokům a druhý den jsem byla přeložena na standartní pokoj. Byla jsem poslána na foniatrii, kde se zjistila paréza tj. ochrnutí jedné hlasivky. Musela jsem provádět dechová cvičení, brát vitamín B12 a po pár týdnech od operace se hlasivka rozhýbala ;o) Stehy se vytahovaly až 9. den, pak jsem byla propuštěna do domácího ošetřování. Za 14 dní jsem si jela pro výsledky histologie – negativní a pro recept na Letrox, tj. substituční hormon, který si štítná žláza vyrábí, pro tělo je nezbytný a zajišťuje spoustu funkcí (např. zažívání, srdce, menstruace…). Bez štítné žlázy není hormon a musím ho tedy brát doživotně v tabletách. Tělu trvalo asi 3 měsíce než se hladina hormonů ustálila na správné hranici pro případné otěhotnění a od lékaře jsem dostala dlouho očekávanou zelenou ;o) Otěhotnět se mi podařilo za další 4 měsíce a byla jsem moc a moc šťastná. Během těhotenství se musí hladina hormonů kontrolovat a postupně navyšovat, pro správný vývoj dítěte, takže jsem zase jezdila do Brna každých 6-8 týdnů. Během kojení a po kojení se opět musela dávka upravit (snížit) a při dalším těhotenství opět navýšit….Na krku mám 7 cm jizvu, která se krásně zahojila. Je světlá, myslím, že kdo o ní neví, ani si jí nevšimne ;o)