Jak mohla proboha spolkout baterie?

Všechno začala úplně nevinně. Návštěva u kamarádky, děti si spokojeně hrály, snědly hromadu ostružin, vyřádily se a pak jsme se chystali na cestu domů. Při odjezdu se mě kamarádka ptala, zda nemají mé děti (syn 3 roky a dcera 1 rok) v ruce baterie z dálkového ovladače od televize, že je nemůže najít. Po důkadné kontrole jsem usoudila, že nemají a odjeli jsme domů.

Odpoledne sedíme se sousedkou, zdravotní sestrou, na terase, mé děti si hrají s jejími a v tom dcerka běží a volá, že udělala bobek. Při přebalování nacházím v pleně kromě bobku plného ostružinových semínek také zapracovanou tužkovou baterii. Ačkoli nemám sklony k hysterii, okamžitě běžím za kamarádkou a žádám ji o rady první pomoci, když dítě spolkne baterie. V ovladači přece byly baterie dvě! Takže má dcera jednu určitě ještě v briše. Jako chemik už vidím, jak kyselina chlorovodíková leptá povrch baterie, jak celá směs rozleptá žaludeční stěnu a tenké střevo a ty nejhrůznější scénaře. Sedíme, vymýšlíme krizový plán, volat rychlou, vrtulník, vyvolat zvracení... dvě hysterické matky, žádná racionální myšlenka.

Než jsem ale vytočila telefonní číslo záchranné služby, vytáhli jsme baterii z pleny, byla úplně neporušená. Obě jsme přemýšlely, jak bychom my dospělné osoby mohly spolknout tužkovou baterii, to je snad fyziologicky nemožné. Natož u ročního dítěte.

Po několika desítkách minut jsme usoudily, že není důvod k panice, že dcerce pravděpodobně baterie jen zapadla do pleny a bobek ji šikovně "vstřebal". Ještě několik dní jsem pečlivě kontrolovala každou plenu. Nervozitu, ač iracionální, si každá matka dokáže představit.

Teď už se se sousedkou této historce jen smějeme, přesto to byly hodně krušné chvilky.