Ráda bych napsala můj boj s diastazou,třeba to někomu pomůže :) (a omlouvám se za román a písmo,píšu na tel.).
Při prvním těhotenství jsem měla obr břicho a po něm mi zůstala diastaza,která se postupně stahovala,ale trochu zůstala. Chtěla jsem mít pěkný břicho,tak jsem dělala sedy-lehy. No,moc mi tp samozřejmě nepomohlo,spíš naopak :). Pak sem se na to vybodla,ikdyz jsem.o rozestupu věděla a znova otěhotněla. Břicho rostlo mnohem rychleji a brzo mi začal vylejzat pupik. Měla jsem pak ještě daleko větší břicho,než u prvního. Po "porodu" (2.SC) se na moje břicho chodili koukat,že to ještě neviděli. Měla jsem hodně veliký rozestup asvalů krásně byla.vidět aktivita střev. Poslali le mě chirurga,kterej se mě citlivě zeptal,zda chci ještě další deckoea něco jako potěš koště a že jsem úplně blbá,že jsem měla tak velký břicho. A prej ať nosím kylni pás (kterej já bkbev nosila ještě přes půl roku) a hned pp sestinedeli pod kudlu (že mám velkou kylu). Na to sem se vybodla-jednak by to znamenalo konec kojení,distaza se často stáhne sama a po operaci byvh nemohl a víc,jak dva měsíce,nosit myho 4kg cvalika.
Po téměř roce jsem si zašla k méně arogantnímu chirurgovi,kterej mi oznámil,že nemám kýlu,vyklenuje se vše ven,neni kde se udělat,mám jen megarozestup. Ale že prej to nesecvicim a že musím pod kudlu. To mě tak nakoplo (že nemám kýlu),že sem si říkala,že to přeci musí jít secvicit. Moje spása byla přidat se na db do skupiny se stejnyma problemama. Tak jsem se dozvěděla,že secvicit lze téměř vše! Navíc pokud jde někdo na operaci,tak má sice okamžitě krásný břicho,ale vůbec se neřeší příčina problému,takže se často vrací,bolej záda atd. Tp mě utvrdilo,že jdu správným směrem. Začala jsem cvičit doma podle videi na internetu (ač jsem byla varovana,ať ti nedělám a že musím v fyzio). Sice se to trochu zlepšilo,ale opravdu jen trochu. Tak jsem se objednala na fyzio (u nás ke to děsný problém,mají strašně plno).
Fyzio mi narovnala.kosti a ukázala,jak spravne držet tělo (kdyz jsem se chtěla narovnat,tak jsem se vyprsila a zvedla hlavu,coz je samozřejmě blbě) jak spravne dýchat (oboje bylo hodně náročné,správné držení těla mě hodně bolelo) a pak první cvik na vnitřek těla. Když se totiž chce "spravit" břicho,musí se hezky postupně,vše souvisí se vším. U těch hlavních cviků není na první pohled téměř vidět,že cvicite. Je vhodné,aby na vás fyzio sahala a kontrolovala,že vše provádíte správně,proto je její návštěva nezbytná,navíc každý může mít trochu jinou příčiny diastazy (někomu stačí odblokovat záda a stáhne se). Cvičení toho vnitrku těla je nezbytné a navíc to právě hlavně stahuje to břicho-takže ho i při rozestupu můžete mít relativně ploché.
Já zatím teda cvicim jen to dýchání (to je opravdu důležité!)(dolu do zad),držení těla,jeden cvik od fyzio a pak na panevni dno (to jsem se naučila na jednom semináři). Diastaza se zatím moc nezmensuje,ale začíná mi pomalu zalejzat pupik :)!
Napíšu update třeba za půl roku :). Snad to někomu pomůže..
PS: na diastazu je blbý dělat vše,co zapojuje přímý břišní svaly,prkno,plank (spoustu lidi ho dělá blbě),špatný cviky na sikmy svaly,tlačit kočárek do kopce v předklonu atd.atd.,
PPS: abyste se nelekli,tak když se cvičí ten vnitřek těla,tak to pak.bolí jako menstruacni bolesti ;)
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.