Na zázraky nevěřím, ale některá přání se splní

Můj 7letý syn hraje od 4 let fotbal, je úplný blázen od fotbalu a když nemůže hrát fotbal aktivně, pořád škemrá a žadoní ať mu půjčím mobil (tam má totiž jednu jedinou hru – fotbal) :D

Manžel nikdy ke sportu vedený nebyl, já vyrůstala v malém městě a pořád jsem někde běhala po lese, ale ze zdravotních důvodů jsem závodně nic nehrála. Fotbalové geny zdědil po dědovi - mým otci. Ten dle slov mé maminky byl buď na fotbalovém hřišti nebo v zimě na ledě (hokej).

My s manželem, jako pyšní a obětaví rodiče, že dítě má sám od sebe zájem o sport, ho v tom neustále podporujeme. Střídáme se a syna na jeho oblíbený „kroužek“ vodíme pravidelně. Časově je to pro nás dost náročné. V zimě mají tréninky 2x týdně + 1x za 14 dní zápasy o víkendech a v létě tréninky mají 3x týdně + víkendové zápasy.

Navíc syn si teď oblíbil roli brankáře a začal ještě navštěvovat extra Golmanský trénink ve středu.

Když to shrneme kromě pondělí jsme každý den na fotbalovém hřišti a víkendy se hrají zápasy…“Šílené“ říkají kamarádky kolem mě, když jim ve chvilce čekání až skončí trénink volám. Většinou říkají: „Vy jste zase na fotbale? Vy tam musíte už i spát!“

Jo občas i mě to leze krkem, žádné odpoledne nemám na nic čas a říkám si „Přála bych si, aspoň pár dní bez tréninku a zápasu“

Pozor na to co si přejete!

To bylo nedávno, obě děti přepadla rýma, nic vážného a ani to nebyla velká rýma,. A do toho kontrola ORL, kam chodíme pravidelně potom co vzali našemu fotbalistovi nosní mandli.Doktorka ob kluky prohlédla a preventivně udělala výtěry. Prý, aby něco nezanedbala. „Tak maminko za 14 dní si zavolejte o výsledky“

Za 14 dní tam poctivě volám, dovolala jsem se asi po týdnu než mi to někdo v ordinaci zvedl…“No, paní V., Toník je v pořádku, ale u Daníka byl zjištěný nález – Streptokok. Přijeďte si pro antibiotika, to se musí přelíčit, nesmí d o školy a ať je v klidu.“

„COŽE? Vždyť mu nic není, nemá horečky, rýma už je taky pryč, je to vážně nutný?“

Nedalo mi to a volám na konzultaci jeho dětské lékařce…Doktorka se ptá se na druh Streptokoka.

Jo aha, ono je víc druhů, já nevím jak se tenhle jmenuje…ale má otázka zní jasně: „ Je nutné nasadit ATB?“  

Doktorka mi vysvětlila, že když je to zjištěné z výtěru, je určitě lepší přeléčit ATB, ono by to v budoucnu mělo dopad na jeho srdíčko a klouby…

Ta představa, že 10 dní bude doma, a pak ještě týden klidový režim bez sportu…DĚSNÁ! Ne pro mě, ale pro syna…bude to hodně náročné, udržet ho v klidu, on takový sportovec, nechci, aby od rána do večera ležel u mobilu…Pak mi to dojde – já si to, nedávno přála L z té vzpomínky mám husí kůži…Přesně jak jsem si nedávno říkala…pár dní bez tréninku, bez zápasu. Je mi z toho do breku….

No nic, jdu balit, pojedeme si to odmarodit na Vysočinu.

Odhlásím obědy ve škole, píšu paní učitelce omluvenku přes sms, která mi obratem napíše úkoly, ještě panu trenérovi (ten je taky moc nadšen, že přijde o nejlepšího golmana) .

Vytahuji z pod postele kufr a přitom špačkuji, že už si tohle přání nikdy NIKDY nebudu přát.