Panická porucha

Bylo to v létě,seděli jsme s přítelem na zahradce v u jedné hospůdky.Pila jsem jedno pivo asi hodinu.Bylo asi 40 stupnů na sluníčku.Najednou se mi udělalo hrozně zle,přelil mi tělo studený pot a já myslela,že zkolabuju.Tehdy jsem dostala svůj vůbec první záchvat paniky.Měla jsem strach o život ! Bydleli jsme kousek,2 ulice od té hospody a trvalo mi asi půl hodiny než jsem se doplazila domu. Bylo mi fakt děsně zle a musela jsem si zavolat záchranku.Přijeli,změřili mi tlak (ten jsem měla naprosto v pořádku) a nevim proč mi dali injekci a léky na uklidnění.Za 10 minut se mi udělalo dobře. Netušila jsem,co to mohlo být a proč mi pomohli zrovna léky na zklidnění.Druhý den jsem byla doma a zase jsem cítila,že něco není v pořádku,cejtila jsem se hrozně.A jak šel čas,tyto problémy byly na denním pořádku. Pak se to začalo stupnovat a už se to neprojevovalo pouze v těhlech záchvatech,ale bylo mi blbě po celý den.Špatně jsem viděla,vše jsem viděla dvakrát,točila se mi hlava,měla jsem tlaky na prsou,cítila nesnesitelnou nervozitu bez jakýchkoliv příčin,nemohla jsem spát,prostě jsem nemohla vůbec nic.Navštívila jsem doktora,ale ten si semnou nevěděl rady,tak na mě zkoušel všelijaké léky,nic nezabíralo :( Asi rok jsem byla jak pokusný králík,ale bez úspěchu.Jednou večer jsem dostala zase záchvat,ale tak silný,že jsem si myslela,že se mi snad zastaví srdce.Bylo to neuvěřitelné utrpení.Znova jsme zavolala sanitku,tlak mi naměřily hodně vysoký a odvezli mě do nemocnice na Mělník. Tam mi poprvé řekli,že to vypadá na panickou ataku. Chvíli jsme si povídali s doktorem a nakonec řekl,že je to určitě panická porucha a napsal mi léky na uklidnění,které se ale berou jen v případech nesnesitelného utrpení,je to hozná chemie a vzniká na nich fyzická i psychická závislost.Tak jsem je chvíli brala,ale byla jsem po nich omámená a pořád se mi chtělo spát.To jsme si ale nemohla dovolit,jelikož jsem měla v tu dobu hodně malého synka. Tak jsem si řekla dost.Hledala jsem různé bylinky,homeopatika atd. Objevila jsem čaj na nervy,který mi hodně pomáhal a pila jsem ho i 4krát denně.Léky na nervy jsem brala jen navečer,kdy byly ty stavy opravdu nesnesitlné. A takhle  to mám vlastně dodnes.Čaj piju pořád,beru hořčík a lexaurin jen občas. každý den mám ty stavy a ne a ne to přestat.Už to trvá 4 roky a věřte,že takový život plný omezení byste si nepřáli.Poslední rok se k tomu přidala i arogafobie,takže nemůžu ani moc chodit ven,protože doma se cítim prostě nejlíp,i když je mi tady taky špatně,ale není to tak strašné. Ted mi nezbývá nic jiného než čekat na zázrak,že se zase někdy uzdravim,protože tahle porucha může trvat třeba i celý život. Proto bych chtěla doporučit,at už máte jakýkoliv psychický problém,řešte ho ihned a na nic nečekejte,abyste třeba někdy,jednou nedopadli jako já.