2xdo stejné řeky......

Jsem rozvedená, z manželství mám 6tiletého syna a nyní s přítelem 20měsíční dceru...S exmanželem jsem prožívala psychické i fyzické týrání a zůstávala jen kvůli synovi,ale nakonec jsem našla sílu a odešla s osobními věcmi a synem.začala opět od nuly vše budovat a postavit se na vlastní nohy,sice to byl někdy boj,ale dala jsem to a jsem na sebe za to hrdá.Pak mi do života vstoupil přítel,miloval mého syna a to bylo pro mne to nejdůležitější,aby se ti dva měli rádi.Ve třech bylo fajn,výlety ,stěhování nový život ,ale přišlo do toho všeho moje těhotenství.Po narození dcery se přítel změnil.Chápu,že vlastní dítě je jiné než cizí,ale věděl do čeho jde a dle toho má taky situaci řešit.Můj syn šel dost rychle stranou,snažila jsem se a snažím se vynahrazovat mu vše,když dcerka spí.Učíme se,čteme ,hrajeme,povídáme,ale příteli se neustále něco nelíbí.samá kritika na mou osobu,na mého syna,namilion věcí a za vše může můj syn a když se ho zastanu je zle.Kolikrát mi řekl ať odejdu i s dětmi a nebo jeho lepší varianta ať odejdu jen se synem,že si tu dcerku nechá.On moc dobře ví jak na dětem visím a tím mi ubližuje.Dokonce tvrdí,že dcerka není jeho,že ať nepočítám s alimenty a kdo ví s čím.V takovém prostředí se nedá zdravě dýchat a žít.Bohužel mám jen mateřskou a podnájem se dvěma dětmi je nemyslitelný,tak odpočítávám ještě rok a pak nastupuji do práce a dcerka do školky.jako by se na mne lepili ti samí stejní muži,kteří jen dokážou ublížit přes děti,protože vědí ,že bych za ně i dýchala,kdybych mohla.To mi v obou případech spoustu lidí říká vydrž to už kvůli dětem,ale copak jsou mé dětí šťastné?A nebylo by nám líp samotným?Jako máma mám opět před sebou zásadní rozhodnutí co dál s našimi životy,zda vydržet a nebo odejít hned...teď,ale je situace ,že není kam jako tomu bylo i před 4lety.Samozřejmě  neházím vinu jen na muže,určitě je i vina ve mně,ale prostě děti jsou a budou vždy na 1.místě,což někteří muži nedokáží rozdýchat.