A je to tu

Do pritele jsem se zamilovala temer okamzite. Byla to laska na prvni pohled a jeste po internetu.Jsem docela racionalni clovek a na tyhle veci jsem nikdy neverila. Presto jsem asi po rocnim psani po netu, souhlasila se zchuzkou z clovekem, ktereho jsem znala jen z fotek a radku z pocitace. Ten den jsem musela zustat dele v praci, na rande jsem se uz nedostala. Bylo leto a tak nejak vznikl napad jet na spolecny vikend. Az pozdeji mi doslo co se vlastne mohlo stat. Nasi vedeli jen ze jedu d jiznich cech, ja jsem ho pred tim nikdy nevidela.... Presto jsem souhlasila a vyrazila. Dodnes si pamatuju moment, kdy jsem ho uvidela. Vim, co mel na sobe. byl mnohem hezci nez na fotkach. Hned jsme si meli o cem povidat a uz ve vlaku jsem vedela, ze tohle bude jine nez predesle vztahy. Vikend byl krasny a ja se vracela po usi zamilovana. Nejakou dobu jsme spolu chodili, nastehovali se k sobe poridili si byt.... A ja jsem myslela, ze nemuze byt nic vetsiho. Ze nemuzu milovat nikoho vic. Pak jsem otehotnela. Cekala jsem, ze me prepadne takovy to veliky nadseni a velika radost, ze cekam mimco a ono nic. Byla jsem rada, ze cekame rodinu a tesila jsem se ale takovy to obrovsky nadseni, ktery pipisujou ruzny clanky a maminky v diskuzich o nem pisou, se nedostavilo. S blizicim datumem porodu jsem zacinala mit strach jak to bude az se nam mimco narodi. Budu ho mit rada? No a mimco se narodilo. Porod byl tezky, mala sla na svet cisarem a ja byla v narkoze. Prvni ju videl tata a ja az za dva nebo za tri dny asi jen ja dve minuty na pomazleni, fotecka a to bylo vse. Kdyz jsem se probrala na sale tak misto toho abych se ptala po male, ptala jsem se po priteli. A velika laska jak z reklamy na pampers se nedostavila. Rada jsem malou mela, ale zase jak u tehotenstvi. Takova ta velika laska to nebyla. Byla jsem z toho dost zklamana. Moc tomu nepridavalo ani to, ze mela mala prehozeny den s noci a pritel mi moc nepomahal, odstehovali jsme sedo obyvaku a ja byla v tu chvili na vsechno sama a byla unavenej a unavenejsi. Pak asi ctrnact dni po navratu se u nas zastavia svagrova. Je ji neco malo pres dvacet a ma o mesic starsiho chlapecka. jak videa malou hned mi zacala nadavat ze je mala opruzena az beda a ze se o ni spatne starame ze jsem to nechali zajit tak daleko..... No me bylo hloupe ze me nadava o deset let mladsi holka a bylo me jeste hur kdyz jsem si uvedomila, ze ma pravdu. Tak jsem se zacala vic starat. Uz jen proto  aby mi nikdo nemusel nadavat jak spatna matka jsem. A porad jsem se citila strasne unavena a porad jsem necitila takovou tu velikou lasku k te male.  To moje starani se bylo takove automaticke. Az jednou.... byl to jej prvni usmev. Vsichni mi rikali, ze jeste neovlada mimiku obliceje, ze to se neusmala, ze chtela. Ale my jsme s Kacenkou vedely sve. Podivala se na me a usmala se tim nejkrasnejsim usmevem jaky jsem kdy videla. V ten moment jako by se ve me neco zlomilo a dnes bych za nich objetovala svuj zivot. Uzivame si spolecne kazdy moment, protoze ona tak rychle roste.... A tak jsem strasne stastna, ze uz to prislo i ke me i kdyz to trvalo. Dnes muzu s klidem rict ze ji Moc Moc miluji ikdyz jsme meli celkem tezke zacatky. vim ze tenhle pribeh je dost kycovity a jak jsem psala na zacatku jsem dost racionani clovek, tkaze kyce moc nemusim. Ale takhle to opravdu bylo. Dnes vim, ze nekdo se rodi s tim ze bude maminkou, nekdo se tomu musi naucit. Takze pokud mile maminky jste na tom podobne a ja verim a doufam, ze je nas vic, nezoufejte. Ona velika laska rodicovsaka prijde ikdyz to nebde hned....... Miluji te Kacenko