Ať je to jak je to....i přes to všechno jsem ráda,že je mám

Jsem z úplné rodiny,mám další 3 sourozence,se kterými nekomunikuji a oni ani mezi sebou nemluví.Vždy jsem chtěla mít děti,po několika neúspěšných vztazích,kdy byl chlapec závislák na svém otci,alkoholik,mamiňák I.nebo mamiňák II.,agresor .Jsem našla někoho ,o kom jsem myslela,že bude vhodný otec pro mé dítě,bohužel se z tohoto člověka vyklubal alkoholik a agresor,no ale to je jiná kapitola.Z tohoto vztahu se mi narodil syn,nikdy bych nevěřila jak mne to změní.Skončily mi akce,kalby a různé podobné akce..stala jsem se 100%matkou.Na prvním místě byl syn,samozřejmě ,že jsem neomezila styky s kamarádkami,ale spíš jsem je vyměnila za ty ,které měly také děti.Svobodné moc nechápaly co a jak a některým bylo divné,že nejdu na disko nebo se opít.Hlavně syn byl dost uplakané miminko,takže závislák na mámě,což mi ani nedovolovalo se vzdálit.Syn po rozvodu začal mít problémy se zdravím...začalo to růstovými bolestmi,kdy se několikrát za noc budil se řevem a hroznými bolestmi nohou a rukou.Bohužel na toto nic není,takže mentolová mast,teplo a sirup na horečku pro děti.Pak se k tomu přidal atopický hnisavý ekzém a jako bonus alergie na sluničko.....i přes to,že jsem z toho byla smutná,jsem si říkala,že to prostě tak mělo být a že je to můj syn,kterému musím pomoct.Takže i když mu je dnes již 6let nadále se ho tyto nedudy drží a já k němu vstávám v noci,mažu mu nohy,balím do dek,aby bolest zmizela.Zatím je fajn,že se mu spolužáci ve škole nesmějí kvůli ekzému,který se mu dělá i na viditelných místech,ale kdo ví jak to bude dál.Dcerka byla úplně jiná,pohodová usměvavá,neplakala...žádné problémy.Dobře jí,spí,sice má teď období vzdoru,ale to je všude.Pěkně prospívá a bude úplně jiná než syn,taková víc průbojnější a velitelka...no malý býk,co víc k tomu dodat.I když ještě nyní kojím a vstávám v noci jak k dceři tak k synovi,ráno kruhy pod očima,nevyspalá...tak je přes to všechno miluju a dýchala bych za ně ,za oba.Dcerka syna miluje,což je pěkné vidět jak ho neustále hladí,mazlí,zatím se nemlátí,ale kdo ví jak to bude časem.....jsou chvíle,kdy jsem v koncích,ale jejich úsměv mi dá sílu jít dál.Jsou to má sluníčka