Byl to duch?

Moje babička měla maminku, tedy mou prababičku. Neměli se v lásce,protože si něco tenkrát udělali a od té doby se spolu nebavili. Prababička byla už hodně stará a nezbývalo jí nic jiného,než se nechat ubytovat v domově důchodců. Nikdo za ní nechodil jenom já s mou mamkou.Vždycky,když jsme se ukázali u jejího pokoje rozzářila jí očíčka a měla obrovskou radost,že nás vidí. Rádi jsme si s ní povídali,vždycky nám dávala marmeládičky,který jí zbyly.Byla štastná,že nám je může dávat. :)

Jednoho dne volali mamce a oznámili jí tu nejhroznější zprávu,jakou oznámit mohli.Prababička už to nezvládla a zemřela. :( Byla jsem z toho fakt na dně,i když jsem jí vlastně moc neznala,strašně mě to mrzelo,že jsem s ní nemohla být déle. Nastalo zařizování pohřbu a všech těch věcí.Bylo to fakt strašný,že se o to postarala jen má mamka a zbytek rodiny nic neřešil. Asi 14 dní potom,co zemřela se mě i mamce stalo něco neuvěřitelného.Bylo asi půl 3 ráno a mě vzbudilo nějaké šimrání a hlazení na ruce.Úplně jsem se z toho vzbudila,srdce mi tlouklo jak o závod a nevěděla jsme co se děje.Vylítla jsem z postele,šla si zapálit na chodbu,kde stála i má máma.Ptala jsem se jí proč nespí a řekla jí,co se mi stalo.Odpověděla mi na to,že jí vzbudilo hlazení po noze.Byly jsme obě dvě v šoku.Shodli jsme se na tom,že se s námi babička přišla ještě jednou rozloučit.Obě jsme se rozbrečeli jak želvy a šli zkusit znova usnout. Od té doby věřím,že je něco mezi nebem a zemí.