BÝT "JEN RODIČ" UŽ NENÍ IN

Já sama vnímám tato fóra jako místo, kde se sice moc chytrého nedozvíte, ale získáte pravděpodobně to nejcennější, co v tu chvíli potřebujete. A to je pocit spříznění. Najednou v zoufalství, kdy nevíte co dělat a připadáte si jako nemožná a neschopná matka, nacházíte další desítky stejných příběhů. A upřímně, hned se cítíte prostě lépe.

Jsem proto velmi vděčna za všechny, kteří se podělili a dělí  o své problémy online. Tolikrát mi  poskytli jistotu v noci, kdy jsem byla zoufalá a nemohla utišit své dítě.

Bohužel ne každý příspěvek je  příznivý. Anonymita, kterou poskytuje internet dává mnoha lidem odvahu , aby  kritizovali rodiče tak, jak by  většinu z nich nikdy nenapadlo tváří v tvář.

Každý se tak může stát rodičem roku, protože přece ví všechno líp.

KONKURENČNÍ RODIČOVSTVÍ

Rodičovství, v některých ohledech, byla vždy trochu soutěž. Rodiče porovnávají své děti s ostatními a získávají pocit uspokojení z vědomí, že jejich dítě vyniká v X Y věcech mnohem víc, než sousedovic potomek .

Matky se tak častují otázkami " Už ti chodí? To je divné, náš Pepíček chodí už od tří měsíců" "Už máte zuby? My už máme pusu plnou zubů. "

V posledních letech byly zrozeny i jakési  "styly" výchovy, a to z rodičů udělalo  ještě větší konkurenci. Skupiny rodičů  horlivě prohlašují, že jejich zvolený styl je nejlepší a každý, kdo se nejde s nimi a rozhodne se pro něco jiného, je všechno, jen ne normální. Místo "jen rodičovství," nyní máme  například "BIO, EKO, BEZ CUKRU, TUKU,  rodičovství",  nebo "BEZ TRESTŮ, ZÁKAZŮ A VÝCHOVY  rodičovství". Co se stalo s jen "BÝT PROSTĚ JEN RODIČ?"

Soutěž dokonce začíná ještě předtím, než se dítě narodí.  Pokud zvolíte  přírodní domácí porod bez léků, pak jste buď hodní obdivu, nebo  cvok, který ohrožuje zdraví a život dítěte.

Když rodíte v nemocnici a využijete lékařské pomoci stejně jako medikamentů, pak jste velmi statečná a silná, nebo fňukna, která nevydržela trochu té bolesti.

Jakmile je dítě na světě, konkurenční rodičovství teprve dostává tu správnou atmosféru. Prsa versus kojenecké mléko. Chovat nebo nechat plakat. Domácí příkrmy nebo kojení do tří let. Kolik času může dítě strávit u obrazovky nebo kolik g cukru denně zkonzumuje. To jsou milníky, kterými postupně procházíte.

Pak přijde škola a hodnotíme výsledky testů, úroveň čtení nebo jak naše dítě vyniká při kolektivní hrách. Tento seznam je nekonečný. Vždy se najde něco, co nás donutí váhat, jestli děláme správnou nebo špatnou  věc nebo jestli nemá naše dítě nedostatek něčeho nebo  naopak příliš mnoho něčeho.

DOKONALÝ OBRÁZEK RODINY

Myšlenka být dokonalý rodič je jen poháněna sociálními médii. Facebook, Twitter a Instagram  jsou přeplněny  obrázky andělsky vypadajících dětí, které se nadšeně  zapojují do umění, pečení nebo jsou nadpozemsky šťastné při procházce v přírodě. Tyto obrázky se publikují právě proto, že jsou dokonalé. Štěstí a harmonie z nich doslova přetéká. Vedle nich, vypadají Vaše obyčejné fotky jako nudné a trapné. Nikdo na nich není načesaný, oblečený podle posledních trendů a křičící do světa, jak je život báječný a bez poskvrnky.

Na těch ideálních kupodivu nenajdete okamžiky, kdy dítě pomaluje fixou nově natřenou zeď v obývacím pokoji, nebo pokus, kdy se snaží praštit lžící do hlavy sourozence.

Stejně tak jsem nikdy na těch okouzlujících momentkách neviděla  vztek, když se dítě chce prostě dívat na  kreslenou pohádku a ne hrát si venku.

Abychom zapadli do škatulky, měli bychom publikovat příspěvky o tom, jak úžasné rodičovství je a jak požehnaní jsme od naší zábavných, roztomilých, a nadprůměrně  inteligentních dětí.  Naopak by jsme rozhodně neměli zveřejňovat příspěvky o tom, jak sedíme ve 3 hodiny ráno zhroucení, protože se naše  dítě nespokojilo s tím či oním.

Nebo o tom, že jsme na naše dítě zvýšili hlas po té, co rozlilo čaj na čerstvě vytřenou podlahu. A už vůbec by jsme neměli postovat příspěvky o tom,  jak naše děti strávily celý den sledováním televize, protože, upřímně řečeno, jsme prostě dnes neměli energii je dostatečně pobavit. 

MATEŘSKÁ VINA

Velmi často se potýkáme s přívalem všudy přítomných dokonale vypadajících rodin na sociálních sítích  a bezpočet rad, co je a není nejlepší pro naše děti.. Co to v nás zanechává?  Věčný pocit viny a strachu, že nejsme dost dobré, že se nám nedaří naše děti vychovávat podle očekávaných standardů a měřítek . V některých případech to může mít negativní účinky. Postnatální deprese je jednou z nich. Místo pocitu naplnění a štěstí, že jsme rodiči, propadáme zoufalství, že nejsme dost dobří a rodičovství se tak pro nás stane jen bludným kruhem, ze kterého hledáme cestu ven.

Facebook nám může ukázat ty dokonalé okamžiky a já nebudu tvrdit, že mi moje děti nepřinesly obrovský pocit štěstí.

Ale pokud mám být upřímná, podstatná část rodičovství našich pěti dětí zahrnuje především přežít den s minimem záchvatů vzteků batolete, hádek dvou nejstarší, které procházejí pubertou,  bez přívalu frustrace na hlavu mé polovičky a utopení zoufalství v tuně čokolády.

Ale pokud jsou naše děti zdravé a spokojené, pak dělám dobrou práci, i když není dokonalá a já nevnímám mateřství jen jako procházku růžovou zahradou.

Je načase zbavit se pocitu viny a přestat se srovnávat s okolím.

Rozdíly, které nás odlišují jsou naopak to, na co by jsme měli být hrdí.

Jsou-li Vaše děti šťastné, pak nezáleží na tom, jestli jste "bio rodič" nebo "kterýkoliv zrovna moderní rodič" .

Na ničem z toho nezáleží.

Nesnažme se být "nějakým typem" rodiče, buďme prostě rodiči . Čas, který se svými dětmi strávíme je příliš cenný na to, než abychom se snažili dosáhnout jakési mety ideálního rodičovství.

Zajistit, aby se naše děti cítily v bezpečí a milované, je nejlepší rodičovský styl na světě.