Černá kočka

Nikdy jsem na pověry nevěřila a ani se k tomu nachystám , ale minulý měsíc se nám přihodil zajímavý příběh spojený s černou kočkou . Jely jsme s holkama navštívit babičku s dědou. Ze školky jsme běžely zrovna na autobus, je to kousek cca 4 km ale jelikož se odpoledne celkem dost rozchumelilo nebyla to taková sranda. Vystoupily jsme a Anička si užívala krásně bílé cesty , zatím neporušené žádnou stopou. Asi 100 metrů od babiččina domku, si proti nám vykračovala velká černá kočka , Šla hezky při kraji po levé straně, zatímco my proti ní po pravé. Najednou náhle změnila směr, přešla přes cestu, kousek před námi tam i zpět a dále si pokračovala po své levé straně , nechápala jsem a sledovala její stopy ve sněhu. už notný kus cesty nevybočila ze svého směru, až těsně před náma. Zasmála jsem se pronesla něco na způsob, : ty potvůrko, nás nedostaneš :-) Na návštěvě jsem si na kočku ani nevzpomněla, avšak při zpáteční cestě na autobus už ano. Babička si vzala boby , že nás půjde vyprovodit k autobusu a Aničku cestou potáhne . Cesta byla namrzlá a zasněžená , protože celé odpoledne statečné chumelilo. Přesně v tom místě, kde nám ta kočka zkřížila cestu, babička uklouzla a spadla . Vypadalo to jen na naražené zápěstí, nicméně druhý den jí na rentgenu diagnostikovali zlomeninu. Už má 4.týden ruku v sádře , a tak si říkáme : byla to smůla? , nebo spíš štěstí, že to nedopadlo mnohem hůř ? .......