Horší než porod

Už dvakrát jsem zažila trhání moudráků. Dvakrát jsem zažila i porod, takže mohu porovnávat. Když si někde přečtu, že porod je nejbolestivější zážitek v životě ženy, jen se pousměju. Jednou jsem byla trhat před 4 lety a podruhé minulý pátek. Jelikož jsem věděla, do čeho jdu, byla jsem na nervy už týden předem. Vzhledem k mé hrůze z injekcí a jehel pro mě je ,,zážitek" už samotné umrtvení. Vrtání mi nevadí a zvládám ho bez umrtvení krásně. Ale u trhání se nedá nic dělat.  Zhruba ten týden před zákrokem jsem v noci pozorovala, že Deniska špatně spí. Pořád se budila a trvalo i půl hodiny ji znovu uspat. Usíná pouze u kojení, takže jsem byla dpst nevyspalá. Že by na ni působil stres prostřednictvím mléka? Možné by to bylo, protože teď už spí zas ukázkově :-) kvůli mé vadě srdce musím ve čtvrtek začít brát antibiotika jako prevenci proti zánětu, který by se do srdce mohl dostat. Rozmýšlím se, vzít prášek nebo si vymyslet angínu a přeobjednat se? Partner už má na pátek nahlášenou dovolenou, Natálka je omluvená ze školky, rozhodnu se tedy prášek vzít. Stejně tomu neuteču... Zubařku mám asi 25 km od našeho bydliště v místě kde bydlí moje babička, máme proto naplánováno být na vikend u ní. Proto je Naty omluvená. Jedeme už ve čtvrtek navečer. V pátek v 10:00 mám být tam. Ráno se vzbudím v 7 a ihned mě napadne, že ještě 3 hodiny... Chci brečet ale nemůžu před dětmi. Tak se přetvařuji, vstáváme, pomáhám babičce se snídaní ale žaludek mám stažený, srdce mi chce vyskočit, nic jíst nemůžu. Ze strachu ještě dostanu průjem, bomba. Dám si jen kafe než pojedem. Poveze mě partner dědovým autem a babička bude hlidat holky. Takže se ještě bojím aby jí Deniska nezačala vyvádět až zjistí, že máma je pryč. Když nasedáme do auta, radši bych jela někam hooodně daleko na druhou stranu :-D z parkoviště mě partner vede za ruku. V čekárně se držíme, klepu se a on říká že by teď rád viděl moji křivku na EKG. Nazvu ho hýkajícím zvířetem :-D  paní co byla přede mnou v ordinaci už odchází a mě je zle. Partner mě uklidňuje že bude celou dobu na mě čekat. Sám má ze zubařů strach tak ho do ordinace netahám i když by to bylo dovolený. To mu udělat nemůžu. Moje zubařka je fakt skvělá. Proto taky neváhám dojíždět. Ví že se bojím a je na mě moc hodná a trpělivá. Povídáme si o dětech, o rodině (půlka naší rodiny chodí k ní) a snaží se mě rozptýlit. Dokonce mi před opícháním postřiká dásna nějakou znecitlivující vodičkou abych ty vpichy tolik necítila. Jsem nervózní a chce se  i brečet. Když už se chystá umrtvit, napoprvé to nedám. Prostě ucuknu a posadím se. Nejsem na to připravená a asi nikdy nebudu :-) po chvíli se opírám jako že teda jo. Sestra mi drží hlavu, a při prvním píchnutí si div nezláui nehty jak zatínám prsty do opěrek. Pak ješté jednou a pak už je to lepší. Jen nenávidím tu chuť té umrtvovací látky. Pak mě nechá odpočívat a jen kolem zubu krouží háčkem aby se lépe uvolnil. Můj problém je, že všechny moje zuby mají dlouhé kořeny. Takže když jde trhat, tak stejně i přes umrtvení cítím jak se kořen uvolňuje. Stejně jako před těmi 4 lety... Ach jo to na mě to umrtvení nezabírá?  Ještě k tomu je tenhle zub z jedné strany už vydrolený takže nejde pořádně chytit. Bolí to hrozně moc. Jak jsem u porodů byla zticha, tak teď to nevydržím. Klepu se bolestí a tak nějak potichu křičím. Tečou mi slzy. Nechci brečet, nejde to zastavit. Konečně je venku. Řikám si fajn a teď mě čeká půl dne plivat krev, bomba... Jaké je krásné překvapení když mi zubařka nabídne do rány vložit cosi co se vstřebá a krvácení zastaví :-)  beru to všema deseti. Po dvou minutách od vytržení už krev neteče, to je krása. Přesto mě ale nechává sedět an křesle. Prý se lidi po umrtvení občas kácej tak mám jen sedět a dýchat. Povídáme si, nic mě už nebolí, je to fajn. Ale nepotěší mě fakt, že časem bude muset ven i třetí moudrák :-(  no snad ještě nějaký rok vydrží. Odcházím, jedeme domů k babičce. Deniska byla zlatá a vůbec neplakala :-)  Po dvou hodinách začíná peklo, umrtvovačka přetsává účinkovat a rána přichází k sobě. Vzhledem k antibiotikům si mohu vzít Ibalgin až za 2 hodiny. Super. Dvě hodiny v bolestech. Konečně si beru Ibalgin, který ovšem jaksi nezabírá. Ještě že Deny spí, jdu si lehnout a chci brečet. Bolí mě od toho půlka pusy. No nebudu to prodlužovat, vzhledem ke kořenu je rána hluboká, bolí celý den i přes prášky jen večer se mi uleví, asi začnou účinkovat prášky. Noc celkem v pohodě, v sobotu trpím, Dnes je úterý a stále to cítím, sice už ne vyloženě bolest ale tlak. Stále se bojím na tu stranu kousat takže jsem živá na jogurtech, polivkách, kaších, banánech atd. 

Takže toto je pro mé opravdu horší než porod a co jsem se bavila s jinými ženami, tak se vesměs shodnou na tomtéž. Že radši rodit než trhat moudrák. On porod bolí, ale je z něj odměna . miminko. Tohle bolí víc a nic z toho :-D  po porodu jsem po 2 hodinách fungovala normálně, po trhání jsem byla 2 dny ko. Takže i ta rekonvalescence je po porodu mírnější a rychlejší.