Ježíši, v kolébce je živé dítě...koukejte

Podělím se s vámi o zábavné momentky z prozitého víkendu. Na úvod chci říct že : Jsem kojící, nosící maminka a vyznávám kontaktní rodičovství.Dceři byl nedávno rok a i já si dokonce od příbuzných vyslechnu, že už je na kojení stará, jak to že ještě nestojí a beztak že je to tím věčným taháním.

Mám několik koníčků a pár z nich jsem se ani po narození dcerky nevzdala, jěn na určitou dobu omezila.

Jedním z nich je tzv Living history, krásný i když trochu nákladný koníček(na pár víkendů v roce se oblečeme do historického oblečení postavíme stany vybavené potřebným nábytkem a žijeme svůj sen, hrajeme své role historických postav ze 14.století), který mám společný s manželem a jemuž se věnuji už 12 let.

S příchodem dcery jsme tento koníček nevzdali, jen jsme počkali až doroste do rozumného věku na spaní ve stanu, pořídili další nezbytné vybavení jako dětskou postýlku vyrobenou podle dobových pramenů a tento víkend vyrazili na akci pro diváky(většina našich událostí je soukrommá - nevystupujeme pro diváky) na hrad Velhartice.

Návštěvníků prošlo hradem za víkend velké množství, rozhodně bylo na co koukat a musím říct, že dcera byla ve svém kostýmku jednou z velkých atrakcí.Návštěvníci si ji fotili, malá pózovala v postýlce, nebo mezi dřevěnými kostkami v paláci hradu jako zkušená modelka a na všechny se smála.

Po obědě jsem uspávala v táboře mezi stany v dřevěné kolébce.Protože i tam měli návštěvníci možnost se podívat s komentovanou prohlídkou, napočítala jsem přes 15 komentářů jako Ježíši v té kolébce mají vážně živé dítě, občas i se zděšením v očích vyvolávajícího, načeš se každý, kdo měl v ruce fotoaparát, nebo alespoň mobil slétl kolem kolébky, aby si dítě nafotil :D to mi přišlo zábavné stejně jako se lidé ptají, jestli jídlo co se vaří v kuchyni opodál opravdu jíme, nebo je to jen jako a uznale vysvětlují dětem, že kotlety zavěšené u kuchyně jsou zaručené atrapy to je jasné, jako ve filmu a my si pak na nich večer v klidu pochutnáváme :) 

Každému se trpělivě snažím s úsměvem  vysvětlit, že pohyb na čerstvém vzduchu v přírodě, mezi dalšími i když staršími dětmi je pro dítě ideální, normální a žádná katastrofa, v noci zimou netrpí a je pořád s mámou, která je osvobozená od domácích prací a bůhví všeho co ji čeká po návratu "do civilizace"

Bohužel k tomu patří i to, že si vyslechnu jak své dítě týrám a musí hrozně trpět, že si dovolím navlékat na něj kostýma bůh ví co ještě ( v tom přírodním lněném, popř. vlněném super volném oblečení, lezoucí v trávě skoumající, hladící zvířata a obletované kupou pusinkujících dětí v náruči mámy) 

A pak jsou tu vy maminky nosící, kontaktní, milující ať s nosítky či kočáry, procházející okolo se širokými úsměvy, chápající.To my vždy srce radostí poposkočí a každý úsměv vřele opětuji :D díky za ně.