Kecají vám do toho, nebo nechávají vše na vás?

Za měsíc mi bude 23let a čekám své první dítě. Miminko sme plánovali, takže když před Vánoci přišla ta radostná zpráva byla jsem nejšťastnějšína světě. 

Pročetla jsem mnoho diskuzí o tom jestli se na miminko připravovat postupně, nebo začít nakupovat až dva měsíce před porodem. Jasně, každej na to asi bude mít názor. Ale proč někomu cpát násilím ten svůj a stát si za tím že jedině ten názor je ten správný. Já osobně sem si ze začátku hodně četla co a jak, které věci se vyplatí a které jsou zbytečné. Plno recenzí, rad a vychytávek. 

Když jsem byla cca v 5 měsíci naskytla se možnost koupit od jedné paní pěkný kočárek za slušné peníze. Neváhali jsme a šli do něj. I přes různé pověry. Některým se to zdálo hrozně brzo, ale nám se líbil, tak proč ne? Už před tím 5 měsícem jsem si sem tam něco pro prcka koupila, ale řekla jsem si, že raději počkám do velkého ultrazvuku a pokud to dopadne dobře začnu nakupovat. Jelikož nejsem náročná, tak máme i plno oblečků po jiných dětech. Stejně z toho rychle vyroste, tak mi přijde zbytečné utrácet za nové. A když máme ojetý kočárek a oblečení, tak sme se rozhodli, že si koupíme aspon novou postýlku. A to nastal problém. Všichni příbuzní mají jenom blbý kecy, že by nám bohatě stačila půjčená od někoho. Já si zase říkám, že když sem ušetřila na ostatních věcech, tak proč nemít aspoň tohle nový?! Nemáme nějakej model za 5tisíc, takže v tom já osobně nevidím problém.

No a jelikož my bydlíme na vesnici a nemáme tu tolik možností k nákupu, tak se moje máma (která bydlí v Praze) rozhodla, že mi nakoupí snad všechno oblečení co bude mimi potřebovat. Ze začátku se mi to zdálo jako dobrej nápad, ale když nakupovala, nakupovala a nakupovala, tak už mi to přišlo šílený. A nakupovala dál, i přesto, že sem jí říkala, at taky nechá něco na mě. Jako budoucí matka bych si taky ráda to nakupování roztomilých oblečků užila. No a hlavně bych si nakoupila podle svýho stylu. No a jak to dopadlo? Koupila toho tolik, že já sama si snad už nic koupit nemůžu, protože by se to neunosilo a navíc se mi snad půlka ani moc nelíbí. 

Mám pocit, že mě o to nakupování připravila. Já chápu, že nám chtějí pomoct, ale proč mít všechno podle jejich představ a podle toho jak se to dělalo před 20lety? A když s tím nesouhlasím, tak jsem nakonec špatná já. 

Máte taky takový příbuzný? Jak jste to vyřešili? Nenápadně naznačovat, nebo říct narovinu?