Manžel

Podzim je moje nejoblíbenější období, protože jsem se v říjnu vdávala z veliké lásky a rok na to, začátkem listopadu se nám narodil první syn Dominiček. A navíc jsem se vdávala hodně mladá, bylo mi čerstvých devatenáct let, ale o to víc jsme si to užívala. Proč bych měla čekat, na vdávání a na rodinu přeci není předepsán věk. „A není to nějak brzo? Všechny tvé kamarádky jsou na vysoké, randí a chodí na zábavy a ty se chceš v devatenácti úplně usadit?“ říkala mi často nejen mamka, ale i mé dvě jediné kamarádky. Zrovna od těchto tři osob mi to přišlo moc líto, protože od nich jsem čekala stejnou radost, jakou jsem měla já a můj manžel Láďa. Nechtěla jsem, aby mi záviděly štěstí, jen jsem chtěla, aby měly radost a přály mi to. Jenže jsem se spletla.
Byla sobota, já byla už týden vdaná a těšila jsem se, jak si užuju první dámskou jízdu jako paní a ne slečna. Doma jsem se pěkně nalíčila, natočila jsme si vlasy, oblékla jsem si mé oblíbené modré šaty, které jsem nosila moc ráda a šla jsem k Renatě, kde už měla být i Lenka. Vůbec jsem holkám nevolala ani nepsala zprávu, protože jedna sobota měsíci, vždy ta poslední znamenala naši splečnou dámskou jízdu. Bavily jsme se na ní o klucích, módě a kosmetice a moc nás to bavilo. Jenže jaké bylo moje zklamání, když jsem zazvonila, otevřela Renča a s pusou dokořán na mě civěla. „Ahoj, tak jsem tady a nesu víno.“ řekla jsem vesela a chtěla jsem jít dovnitř, když v tom mě kamarádka zastavila. „Víš Aničko, my jsem s tebou nepočítaly, vždyť jsi přeci vdaná a tak jsme si myslely, že budeš doma s Láďou a tak.“  .. „Ale proč? Jsem vdaná, to ano, ale to přeci neznamená, že se vzdám všeho, co jsem dělala jěště minulý měsíc!“ řekla jsem a čekala na vysvětlení. Jenže to se mi nedostalo, protože za dveřmi sme slyšela smích Lenky a ještě nějakých dívek. Hm, asi už do jejich party nepatřím, říkala jsem si a raději sjem odešla. Ale ve skrytu duše jsem doufala, že na mě zavolá, že to byl jen vtip. Bohužel se tak nestalo a já zůstala stát po tmě na ulici. Bylo mi to jedno, že začalo pršet, bylo mi jedno, že zmoknu a nachladnu, byla jsem zklamaná z toho, že mé dvě kamarádky mě berou už za někoho úplně jiného. A to jen kvůli svatbě!
A jak jdu tak pomalou chůzí kolem rozsvícených lamp, tak vedle mě zastaví auto. Dřív bych se určitě lekla a dostala strach, jenže v ten moment mi bylo všechno jedno. „Slečno, nechcete někam hodit? Prší a nastydnete.“ řekl a já, aniž bych cokoli řekla jsem jen kroutila hlavou. Ani jsem se na něho nepodívala. Ale jen co promluvil a vyslovil mé jméno, trhnutím jsem se zastavila. Otočila jsem se a uviděla jsem Láďova bratrance Patrika. Chvíli jsem váhala, jestli se mám nechat zavést domů, protože jsem se chtěla projít, ale najednou se rozpršelo a já neměla na výběr. 
„Hm, tak jo“ .. „Copak, jsi nějaká smutná, co se stalo?“ řekl a úsměv se mu neztrácel z tváře. 
Nechtěla jsem o tom mluvit, docela jsem za to styděla a tak jsem se raději usmála a řekla, že jsem jen na něco myslela, ale že už je to pryč. Jen pokrčil rameny a jel. Cestou domů jsme moc nemluvili a já už z toho začínala být nervózní. Nebyla jsem moc hovorný typ a tak jsem se začala nervozitou na sedadle vrtět. A on se opět jen usmál a v tichosti jel dál. Byla jsem ráda, že byla venku tma, protože jinak by viděl, jak se mi hrne do tváře červená barva. „Stačí mi to tady, to už dojdu sama.“ řekla jsem písklavě a těšila se, až se doma naložím do vany plné pěny. Láďa bude ještě u kamaráda a tak jsem si mohla ještě hodinu uživat samoty a relaxovat. Jenže jsem se nejspíš opět spletla. Jakmile jsem vystupovala z auta a loučila se s Patrikem, chytil mě za ruku a já najednou z jeho horkého dotyku začala tát jako led. „To mě ani nepozveš dál? Rád bych si i s Láďou popovídal, už jsem ho neviděl docela dlouho. Svatbu jsem nestihl a tak bych mu chtěl vlastně i popřát.“ chvíli jsem váhala, protože jsem chtěla být slušná, ale zároveň jsem byla dost stydlivá a nevěděla jsem, co bych tam s ním samotná dělala. „Ale Láďa je u kamaráda, přijde asi až za hodinu.“ … „No to nevadí, počkal bych na něj. Ale jestli mě ta nechceš, pochopím to a odjedu.“ řekla a tvářil se tak nějak smutně.  
Přeci takhle Láďova bratrance neodmítnu! Byla by to ostuda a Láďovi by se to asi nelíbilo. „Tak pojď dál. Aspoň tam nebudu sama“ řekla jsem, i  když popravdě bych sama být chtěla a urovnat si myšlenky. 
Doma jsem dala ihned vařit vodu na čaj, protože jsem byla pořádně prochladlá a Patrik si určitě dá taky. „Pomůžu ti“ nabídl se  a vzal si ode mě hrnečky, že to udělá on. „Jdi si zatím sednout do obýváku, já to donesu. Vidím, jak máš ledové prsty, ještě by jsi ty hrníčky upustila.“ řekl se smíchem a já raději poslechla. Aspoň budu chvíli sama. Byla to opravdu jen chvilka, protože Patrik byl za pět minut u mě a podával mi horký čaj. Krásně  voněl a já se těšila, jak si prvním douškem zahřeju tělo. Ovšem jsem ještě netušila, že si budu tělo zahřívat i trošku jinak. 
Celou dobu vzathu s Láďou jsem mu byla věrná až za hrob a chtěla jsem v tom pokračovat, navíc jsem nikdy nemylsela, že bych zrovna já měla být ta špatná. A taky jsem nevěru zásadně odsuzovala a nechápala jsem, jak to někdo může vůbec udělat. Jenže smutek a zklamání umí udělat své, jak jsem se později dozvěděla. 
„A jak se vůbec s Láďou máte? Užíváte si to?“ vyrušil mě z přemýšlení Patrik a já sebou tak trhla že se mi malý obsah čaje vylil na nohu. „Au!“ vykřikla jsem, protože čaj byl stále dost horký. „Promiň, nechtěl jsem tě vyvést z míry“ řekl a bylo na něm vidět, že je rád, že nejsem ve své kůži. To měl podle mě v plánu a já o tom věděla. Najednou mi začal stahovat kalhoty s tou výmluvou, že se musí opařené místo ochladit. „Ne, to už je dobrý“ řekla jsem a natahovala si kalhoty, jenže on měl tak hebké ruce, že mi to zatemnilo mysl. Chtěla jsem to všechno, chtěla jsem ve všem pokračovat, ale zároveň jsem stále měla plnou hlavu Ládi, svého manžela. Ale asi se ve mně probudila dávno zapomenutá divoká šelma a já se ve všem podřídila. Takové jemné dotyky Láďa neměl. Ani tohle nedělal, ani tamto... Patrik byl tak jiný. Jeho předehra snad nebrala konce a já byla tak moc vzrušená, že při sexu jsem během pár sekund dosáhla výbušného orgasmu. Byl to nezapomenutelný zážitek a já si připadala jako bohyně, o kterou se stará ten největší svůdník a milovník. 
Jeho orgasmus následoval několik minut po mém a potom spočinul na mém těle. Oba jsme těžce oddychovali, hladili jsme se a náš pot se navzájem mísil. Vzduch byl cítit vášní a mě se z jeho feromonů motala hlava. Byla to jako droga. Ne nadarmo se říká, že kvalitní sex a předehra má účinky jako droga. Ten, kdo to vymyslel musel zažít nezapomenutelný sexuální zážitek, asi takový jako zrovna já. Kéž by Láďa byl taky takový. „Raději se oblékneme“ řekla jsem unaveně a zadýchaně a Patrik souhlasil. Během deseti minut bylo vše tak, jak bylo před naší vášní, před naším zakázaným činem. A během dalších deseti minut přišel Láďa a byl celý šťastný, že vidí po takové době svého bratrance. Nevěděla jsem, jak se mám tvářit, stále jsem měla pocit, že to musí každý na mě zásadně poznat, ale Láďa byl zabraný do rozhovoru s Patrikem. A Patrik? Ten se cítil a choval naprosto normálně, jako by se nic nestalo. Trochu mě to mrzelo, že se na mě ani nepodíval ani nevyslal žádný signál, že se mu to líbilo. „Jdu do sprchy a potom spát, jsem unavená“ řekla jsem a odešla. Manžel mi dal pusu a Patrik mi neřekl ani ahoj. Bylo mi divně, ale zároveň jsem si přísahala, že tohle bylo poprvé a naposledy! Manžela miluji a nikdo a nic mi to nepokazí. Ten večer jsem se romanticky pomilovala s Láďou. A musím říct, že sex z lásky je takový osobnější a něžnější a přesně takový chci napořád.
Jenže pár týdnů na to se mi můj omyl připomněl. Při prohlídce mi lékařka gratulovala k tomu, že jsem těhotná. Za normálních okolností bych se radovala, ale v ten moment to byl pro mě šok. Nevěděla jsem totiž, kdo je otcem. Mohl to být Patrik i Láďa a z té mylšenky mi bylo do pláče. Pamatuji si, jak se Láďa rozplýval nad fotkami dětí a těšil se, jak bude chovat jednou své dítě. Byla jsem ráda, protože já si děti moc přála a Láďovi jsem chtěla dát mnoho dětí. Jenže teď jsem měla plnou hlavu toho, jestli mám udělat podvod na manžela nebo jít s pravdou ven. Bylo to to největší rozhodnutí v mém životě a nikomu to nepřeju. Nechtěla jsem manžela ztratit, ale zároveň jsem ho nechtěla ranit ani mu lhát. Bohužel třetí možnost neexistuje a já se rozhodla, že dítě budeme vychovávat jako naše, jako Láďovo. Vlastně je tady padesáti procentní šance, že je to jeho dítě, ale má nejistota mě tížila. Takový malý nevinný omyl mě bude doprovázet do konce života.
Když jsem to řekla Láďovi, byl celý rozzářený. „To to je skvělé, já budu táta! Ani nevíš, jakou mám radost, miluju tě, lásko a to malinké taky.“ řekl a já se rozbrečela. Brečela jsem studem a lítostí, ale on s myslel, že brečím štěstím. A já ho v tom nechala.