Mikuláš

Před pár lety mi zavolal bratranec. Chtěl pro svoji dcerku Mikuláše do domu. Všechno bylo zařízené jen neměl čerta. Snažila jsem se mu vysvětlit že mě Adélka určitě pozná ,ale co bych pro svoji neteřinku neudělala :-) Mikuláš byl můj soused a anděl jeho manželka. Jenže jak to zařídit abych byla k nepoznání ? Vlastně to bylo jednoduché. Na hlavu jsem navlékla černou punčochu, vlasy vytahala ven a natupírovala do velkých rohů. Kolem očí děsivé bílé stíny a na rtech krvavě rudou rtěnku. Uznávám kdybych byla dítě sama bych se bála :-) a stejně tak i malá Adélka. Chudák byla vyděšená tak že mě musel Mikuláš zahnat ven :-). O našem Mikulášském výletu se ten večer dověděla mamčina Kamarádka a prosila jestli nezaskočíme i k nim, její vnučka byla v nemocnici a prošvihla Mikuláše který chodí rozdávat dárečky u nás na hřišti. To je přece jasná věc že tam půjdeme ... Když mě malá Niki viděla držela se babičky jak o život , bylo mi jí lito tak jsem řekla: " neboj já jsem hodný čert ,beru jenom moc zlobivé děti ". V tu ránu se Nikči rozsvítily oči a prohlásila " Babíí já toho čerta asi znám " :-) :-) a bežela se se mnou vyfotit. Musela jsem se hrozně smát :-) Adélka kterou jsem chodila hlídat byla strachy po... A Niki která mě viděla maximálně dvakrát zářila jak sluníčko :-)