Mnohé matky jsou ´jen´doma a ´nepracují´

Moje skrupule z toho,
že jsem "jen" máma

Chtěl bych vám vyprávět historku o tom, jakým způsobem zareagovala jedna matka na otázku „Pracujete?“ Omlouvám se těm z vás, kdo jste to už slyšeli, ale tady je celý příběh její nezapomenutelné odpovědi.

Maminka vypráví: Na ten večer se pamatuji velmi dobře. Manžel byl pozván na večeři a pozvání platilo i pro partnerku. Mému nejstaršímu synovi bylo třináct, dceři tři a nejmladší syn byl čerstvě narozené miminko – a soudě podle mého břicha, podstatná část ho byla ještě u mne. V noci jsem nemohla spát a představovala si ostatní ženy, které tam budou. 

První nepříjemná událost se zjevila v podobě milé dámy, kterou jsem léta neviděla. Neměla v úmyslu se mne nikterak dotknout a její otázka mne snad ani neměla zaskočit, ale zaskočila: „Jaké milé překvapení, kdypak se to narodí?“ - „Synovi je pět týdnů,“ řekla jsem. Zastyděla jsem se, nicméně 5 týdnů po porodu skutečně nedokážu vypadat jako modelka z časopisu.

Pracujete?
Ano, pracuji - víc než kdy předtím!

To ale nebyl ještě nejhorší moment; ten přišel až během večeře samotné. Seděla jsem naproti mladé, velmi atraktivní manažerce, která se ke mně po pár úvodních frázích naklonila a zeptala se: „Pracujete?“

Je obdivuhodné, jak rychle mozek dokáže fungovat. „Pracuji?“ přemítala jsem. Uvědomovala jsem si, že všechna má předchozí zaměstnání vypadala snadno ve srovnání s úkolem zastávat mateřské povinnosti na plný úvazek; že vstávám brzy a chodím spát pozdě a že životy mých tří dětí jsou na mně zcela závislé. Ale pracovala jsem? Zamumlala jsem „Ne, jsem jen máma – jsem doma se třemi malými dětmi.“

Jak zareagovat,
abychom byly na svou roli matky hrdé?

O pár let později jsem svou zkušenost svěřila jedné starší kamarádce a ta mi poradila: „Příště, až se tě někdo na něco takového zeptá, tak řekneš tohle: …“

Nacvičovala jsem si to doma před zrcadlem. Když mne pět měsíců nato v přeplněné místnosti s jednohubkou v ruce jakási nebožačka oslovila s otázkou „A co vy, Karen, pracujete?“, odvětila jsem:

„Ano.Pracuji na projektu společenského rozvoje, momentálně se třemi věkovými skupinami.

• První jsou batolata a malé děti, na což jsou potřeba základní znalosti medicíny a dětské psychologie.
• Dále je to skupina dospívajících, tam musím přiznat, že se nedaří dosahovat tak dobrých výsledků.
• Poslední věková skupina mne zaměstnává o večerech a víkendech, je to devětatřicetiletý muž vykazující všechny známky krize středního věku, což vyžaduje jistou erudici z oboru psychiatrie.
  
  Celkově se při práci neobejdu bez dobrého plánování, akčního přístupu a dovedností krizového managementu. Bývala jsem mezinárodně uznávanou modelkou, ale trochu jsem se už nudila.“

Výzva pro společnost

Jedním z nejzávažnějších úkolů, které před námi v současné společnosti stojí, a jehož by se jak jednotlivci, tak média a především stát měli chopit, je vytvářet klima, v němž je výchova dětí vnímána jako životně důležité a vysoce významné povolání. Výchovu děti je třeba přestat degradovat, aby se ty matky, které se rozhodnou pracovat pouze na částečný úvazek nebo úplně zůstat s dětmi doma, nemusely cítit, jako by úplně přišly o rozum. Jak se k tomu postavíme my?

Zdroj: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Jste-jen-doma-s-detmi-Neprisla-jste-o-rozum.html