Narozky maminky

Vzbudíte se a víte, že dnes je VÁŠ den. Je Xté výročí vašeho narození. Je to už x let, co jste z bezpečného úkrytu v maminčině bříšku vykoukli na svět. Trochu moc světla, trochu moc sucho a ta zima, no fujky. Ale s přibývajícími dny, týdny, měsíci, roky jste na tom suchém, světlém a studeném světě našli spoustu krásného.

No a jak to oslavit? Celý den v posteli? Veliká snídaně? Vyrazit do divadla? Spoustu let jsem se mohla rozhodnout naprosto pro cokoli. Nechtěla jsem vylézt z postele? No tak jsem v ní zůstala. Chtěla jsem si dát něco šíleně dobrého a nezdravého? No a proč ne?

A pak jsem se stala maminkou.

Změnilo se něco? Pořád se můžu rozhodnout, jak strávím svůj narozeninový den, proč ne. Jen teď už realizace není až tak docela jen na mě.

Třeba jsem se dnes rozhodla, že budu spát dlouho. No a dcerka vstala v šest. Nebudila mě, kdepak. Šla si hrát s kostičkami. Hrála si krásně, sama, postavila dům, prohrabala se bednou kostek až na dno. Víte, jaký rambajs dělají plastové kostky v sobotu ráno, když celý dům spí? Tedy skoro celý dům. Řekla jsem si, že ještě usnu. Když se mi začal pod víčky promítat sen, zakvíkal mrňousek, že by to chtělo mlíčko a tak jsem ho nakojila.

Pomazlili jsme se a přišla i kostičková víla. „Maminko, co budeme snídat?“

Jako opravdu bych si dala nějakou prasáckou snídani. Vajíčka, slaninku, páreček, zeleninový salát... Děti si přály jogurt. Proč ne, bílkoviny a ovoce jsou taky dobrá volba.

Už včera jsem se rozhodla, že dnes budu odpočívat. Ještě večer uvařím. Umyju nádobí. Složím prádlo, až děti usnou. Vytřu. Nachystám prádlo do pračky.

Ta velká usnula v devět, mrňousek až v jedenáct. On totiž moc spát nepotřebuje. Rozhodně méně, než já. Večer se potřebuje dlouho mazlit a tulit, aby hned ráno mohl vyrazit objevovat svět.

Před půlnocí jsem domyla nádobí, oběd jsem taky uvařila, jen na ty další úkoly se tak nějak nedostalo.

Utahaná jsem šla spát s tím, že se snad ráno bude vstávat později než obvykle. Zatemnila jsem (jistota je jistota). Jak dlouhé spaní dopadlo, už víte.

Za chvíli ohřeju oběd. Podlaha vytřená (holčička mi pomohla). Prádlo se pere. Hromada suchého prádla čeká na složení a uložení do skříní, až děti usnou.

V čem je můj narozeninový den jiný, než ty ostatní? V ničem. Je stejně krásný, jako všechny dny s mými milovanými broučky.