Naše standardní domácí groteska se záchodem

Tak se s Vámi podělím o jeden z mých dnešních zážitků.. 

Začnu ze široka. Syn 2 a 3/4 roku (Mikuláš) má dlouhodobě problém se zácpou, kterou léčíme. Dřívější scény a brečení na záchodě (že to nejde) jsou minulostí. Bohužel mu ale zůstal psychický blok, který ještě budeme každopádně vnímat dlouhou dobu. Má stále strach, že kakání bolí a pokud potřebuje, mám vypozorované jeho chování, na záchod ho s řečmi zanesu a nakonec to vždy buď hned nebo spíš po více "zkouškách" dopadne. 

Dříve měl každou chvíli "ukáknuto" v kalhotách - dle pediatričky, stadardní projev zácpy. Nyní má často také, ale v menší míře a nejspíš jen proto, že hned nejde. 

Tento psychický blok nám ale ještě více zhoršuje mladší syn Barnabáš (10 měsíců)...

Dnes to u nás vypadalo asi takhle:

Dopoledne jsme byli venku a když jsme přišli domů, Mikuláš začal "dupat" a kňučet. Jasný projev, že potřebuje kakat. Zanesla jsem ho na záchod a zavřela dveře. To ale nesnesl Bárny a začal brečet. Mikuláš samozřejmě přestal potřebovat a jen se soustředil na to, že Bárny přece za dveřmi brečí..Vyměnila jsem mu slipy s blátem na hřišti, vzala brečícího Barnabáše a šli jsme si hrát. Jen jsme přišli do pokoje, nové slipy byly znovu špinavé, takže znovu.. Bárnyho do postýlky, Mikyho zanést na záchod. Bárny se zajíkal v postýlce a řval jak tygr..Nechala jsem Mikyho na záchodě a šla se ukázat Bárnymu jako, že tu jsem.. Než jsem se vrátila, Mikuláš měl bobek na rameni na tričku (nechci vědět jak se tam dostal) a sesedl ze záchodu, takže bylo špinavé prkénko.. V záchodě nic.. Když jsem uklidila spoušť a svlékla Mikyho, snažila jsem se ukonejšit vzlykajícího Barnabáše, který už začínal rudnout.. V tu chvíli jsem už i já byla na pokraji šílenství :) znáte to, když Vám brečí dítě, sice se jen vzteká, ale ten pocit když brečí je pro mámu děsný!

Šli jsme se naobědvat. Nakrmila jsem Bárnyho, Miky jedl sám jako vždy. Když byl malý najedený, ohřála jsem si oběd já. Miky se ale začal kroutit, takže jsem jej popadla a běžela znovu. Bárny samozřejmně jen nás viděl, dostal další záchvat vzteku. Miky nic neudělal, protože Bárny..... Umyli jsme si počtvrté ruce a doběhli do obýváku za Bárnym. Vzala jsem ho téměř modrého ze židličky a šli jsme si hrát. Co se nestalo? Mikuláš okamžitě řekl bobek, takže jsme nechali Bárnyho v pokojíčku a běželi.. Barnabáš k nám dolezl z druhé strany bytu totálně rozeřvaný a brečel za dveřmi. Vzala jsem ho, snažila uklidnit, zanesla znovu do pokojíčku, dala mu nejoblíbenější hračku a šla za Mikym.. Nemusím psát, že brečící a zajíkající se Barnabáš šel za námi.. Mikuláše se mi ale konečně podařilo přesvědčit a Hurá podařilo se!!! Bárny příšerně řvoucí za dveřmi, já na pokraji šílenství, ve vidině, že už tu šílenou hodinu máme za sebou jsem úplně automaticky spláchla....  Jenže to jsem neměla dělat! Za prvé splachuje Miky, na splachování velkým tlačítkem se vůbec extrémně těší a za druhé ten bobek prostě MUSÍ vidět.. V tu chvíli začal příšerně řvát i on.. V jednu chvíli tedy brečeli oba, Barnabáš nebyl k zastavení a to ani půl hodiny potom (nakonec jsem si ho musela vzít do manduky, kde vyčerpáním usnul). Mikymu jsem se asi tisíckrát omluvila, chovala jsem je oba najednou a téměř brečela s nimi.. Byla to opravdu psychicky velice vyčerpávající hodina.. Nehledě na to, že oběd jsem jako vždy nakonec jedla studený ve stoje.. :)

Takových situací je denně čí týdně samozřejmě mnoho. Dnes jsem toho ale měla zase jednou plné zuby a rozhodla jsem se o to s vámi podělit..

Má někdo z Vás také podobně staré děti a podobné problémy, nebo je takový hukot jen u nás? :)