Naše štěstí

Byo to zrovna v červnu roku 2013, kdy republiku zasáhly povodně a naši část Prahy bohužel nelítostně taky. Tenkrát jsme bydleli ještě v Radotíně v těsné blízkosti řeky a tak jsme do poslední chvilky čekali jestli se hladina řeky zvedne nebo ne. Bohužel jsme se na týden museli odstěhovat z bytu a během povodní jsem musela jít na konzultaci do Podolí, kde mi vlastně pan doktor, řekl moje pí.dr. měla pravdu a tudíž budu muset jít na odstranění cysty z vaječníku.

Upřímně? Při pomyšlení, že před nástupem do nemocnice budu muset ještě odklízet nánosy bahna a vyhazovat mraky věcí ze sklepa,tak se mi na operaci vůbec nechtělo. Naštěstí to všechno dobře dopadlo a i když mi slibovali, že operace nebude trvat déle, než hodinu, nakonec jsem na sále byla 4. hodiny a to jen proto, že čekali na výsledek z laboratoře, který jim potvrdil, že je to hraniční a tak mi rovnou vzali i vaječník. Měsíc po operaci jsem byla objednaná na onkologii, abych se dozvěděla jestli budu muset podstoupit ozařování nebo ne - byla jsem tak nervózní, že se mnou musel jít i přítel. A byla jsem za to ráda, protože slyšel od úst pana doktora, že je vše v pořádku a jestli chceme děti, že nemáme dlouho otálet a začít co nejdříve.

Koncem srpna přítel objevil kousek od Řevnic pozemek, který nám skvěle vyhovoval - byl přiměřeně velký a za cenu, kterou jsme chtěli. Chvilku jsme sice přemýšleli, ale nakonec jsem se rozhodli a přes všelijaké komplikace jsme si pozemek koupili a začínali jsme řešit hypotéku na dům.

Začátkem ledna,v době, kdy jsme se stěhovali jsem si jen tak zběžně udělala těhu test a hle, ona tam byla docela dost čitelná čárka. Natěšeně jsem tu zprávu řekla příteli, ale on mě odbyl s tím, že to nemám brát moc vážně, že to mohou být jen hormony. no, nedalo mi to a tak jsem pro jistotu zavolala své dr., která mi to následně potvrdila :) - 4. měsíce jsem ze zdravotních důvodů byla doma a na poslední 2 m. jsem se vrátila. 

Celé těhotenství bylo pohodové a vlastně i samotný porod. Viktorka se narodila za 2,5 hodiny od příjezdu do porodnice s krásnou váhou 3380g a 47 cm :) PA na porodním sále ze mě měly docela legraci, protože jsem vůbec nevypadala na to, že bych rodila - sama jsem si chtěla dojít do sprchy, sama jsem chtěla vstávat....ale nic z toho mi nedovolily :)

A náš domeček? ten už taky roste, i když jsme se získáním různých povolení měli velké problémy - jenom samotné povolení na zahájení stavby trvalo přes rok, ale snad už to nejhorší máme za sebou...domeček roste, v pátek položily krovy a když nebude pršet, tak snad brzy budeme mít i střechu. Vánoce tam sice ještě neoslavíme, ale 3. narozeniny naší dcerky Viktorky snad už ano :)