Natáčení reklamy

Toto je příběh z července 2016. 

Každá máma si o svém dítěti myslí, že je nejkrásnější na světe, chce to ukázat světu a touží ho vidět v reklamě. Jenže ne každý už si uvědomuje, jak náročné to je pro všechny, hlavně pro dítě.

Když se dcerka narodila, tak jsem jí jen tak registrovala do castingové agentury. Kdy měla pět měsíců, tak dostala nabídku na kompars do nějakého neměckého filmu. To bylo bez problémů, všechno zvládla a byla šikovná.

A pak přišla smska, kde jí zvali na casting do reklamy na dětskou výživu. Měla už přes 7 měsíců. Na casting jsem s ní šla. Ale řeknu vám, to čekání bylo snad nekonečné. Venku vedro, malá místnost plná dětí a k tomu netrpělivě čekáte, kdy už zavolají vaše číslo. No, po asi třech hodinách jsme se dočkali. Fakt, tak dlouho to trvalo. Zavolali dovnitř asi osm dětí najednou. A pak jedno po druhém fotili, točili a maminky s dítětem museli spolupracovat. Na jednu stranu jsem si říkala, že přece nebude vadit, pokud jí nevyberou. Ale na druhou stranu jsem si to tak přála, když už jsme tam tak dlouho čekali...Dcerku si vyfotili u mne v náručí, pak v dětské židličce a nakonec jí natáčeli, jak jí krmím. Moc pěkně spolupracovala a byla vážně šikovná. Mohli jsme odejít a řekli, že se kdyžtak ozvou. To bylo na začátku července. My jsme následující den odjeli na chalupu na celé léto.

Asi za pět dní jsem ale musela se synem do Prahy. Jelikož je dcerka kojená, tak bylo jasné, že pojede taky. Mělo to být jen na jeden den, na otočku. Cesta byla v pohodě, se synem jsme vyřídili, co bylo třeba. A pak zazvonil telefon. Byla to ta castingovka. Že prý jsem špatně uvedla telefonní číslo a oni ho teprve dnes zjistili. Dcera byla prý vybrána do druhého kola, které se kona dnes a jestli se můžeme asi za hodinu dostavit. To bylo velké štěstí, že jsem mohla a byla v Praze.

Šli jsme tedy do castingovky na druhé kolo. Tam bylo dětí podstatně méně, než předtím. Přesto jsme čekali asi hodinu, než přišla na řadu. Ale dobrý. Vevnitř si jí opět vyfotili, natočili. Postupně dostala na ochutnání jablíčko, okurku a přesnídávku. Potom sí jí choval režísér, že prý chce vidět, jak se chová u cizích lidí. Když bylo hotovo, tak opět řekli, že se kdytak ozvou (do reklamy hledali deset dětí, tudíž šance už byla větší). Vlak zpět jsme stihli jen tak tak a odjeli zpět na chalupu.

Čekala jsem, zda se ozvou a když už to vypadalo beznadějně, tak volali, že jí berou. Takový pocit štěstí, že se vaše dcera někomu takhle líbí a oni jí chtějí do reklamy, je neposatelný. Na castingu bylo asi 600 dětí a oni vyberou mojí dceru. Úžasné.

Den natáčení

Nástup byl jíž v 7 hodin ráno. S tím jsme neměli problém. Přijdeme tam a hned jsem dostala snídani, čaj, to byla paráda. Pak jsme šli do kostymérny pro jiné oblečení. Dostala pěkné šatičky a seznámila se i se svou ,,náhradní maminkou". A chvilku potom byl nástup na plac. Mělo to být venku na krásné zahradě na dece. V podstatě šlo o to, že jí náhradní maminka měla krmit ovocem, které jí ale nemělo chutnat a pak měla dostat přesnídávku, která je samozřejmě lepší, než čersté ovoce. No, trochu to postrádá logiku, ale to reklama vždy. Malá dostala jahody, meloun, jablíčko i tu přesnídávku. Nechtěla a nesnědla vůbec nic. Místo toho ,,povídala" jahodám a velmi podezíravě si je prohlížela. Ale do pusinky nestrčila vůbec nic. Takto tam seděla půl hodiny. Nakonec mi řekli, ať už si jí vezmu.

No, takže závěr? Dcerka sice v reklamě vůbec není, ale to vůbec nevadí. Všechno kolem castingu, kostýmky a natáčení zvládla naprosto perfektně. Byla šikovná, všude trpělivě čekala a ani jednou nezaplakala. Jen zkrátka nechtěla baštit. Pro mne to byl prostě krásný pocit, že si z tolika dětí vybrali to moje a že dostala šanci si tohle zkusit. Dcerka z toho sice nic nemá, ale ani jí to nijak neblížilo.

Pro mne je to stejně moje ,,reklamní kvězda".