Peti... Musíme ti něco říct...

Nevím tedy co bylo za den, co bylo za období jestli podzim nebo zima ale co se ten den odehrálo bylo pro mě v tom krásném věku deseti letého dítěte něco úžasného..

Pamatuji si že mě máma s tatou volali, když jsem přišla zůstala jsem stát mezi dveřmi do obývaku.. Oba seděli spolu na gauči a tata držel mámu za rameno.. Strašně jsem se bála co jsem provedla (byla jsem hrozne kvítko)..

Pak se máma usmála a říká.. Peti, musíme ti něco říct.. Ještě dnes cítím to bušení srdce a horko v líčkách ze strachu co se děje??.. Máma pokračovala a říká... Budeš mít brášku nebo sestřičku...Ale ještě to nesmíš nikomu říct..(na vysvětlenou, máma měla hodně rizikové těhotenství a několikrát ji s krvácením odvážela sanitka a hodně dlouho ležela v nemocnici,takže miminko opravdu vymodlené)...

V ten moment semnou začalo cloumat tisíce otázek a pocitů nevěděla jsem, co na to říct, vím že jsem jen stála a koukala. Ani nevím, jestli jsem něco řekla.. Jen vím, že jsem byla neskutečně štastná, projížděl mnou nekutečný pocit ani to nedokážu popsat.. Měla jsem šílenou radost.. O to byla větší, když mi máma po nějaké době oznámila, že už to můžu říct, že už si to nemusím nechávat pro sebe... Koho jsem potkala tomu jsem říkala že budu mít brášku nebo sestřičku, asi jsem byla už otravná :D ale já byla prostě štastná :)..

Necelý měsíc po mých 11tých narozeninách,přesnějí tedy 4.4.2002 se narodil.. Můj malý bráška, ten andílek na kterého budu jako na své vlasní dávat celý život pozor... :)

Pamatuji si ten den, co jsme jeli za mámou do porodnice.. Táta ji koupil krásný náramek a k němu jsme koupili přáníčko a já do něj napsala ..Děkujeme maminko, za to krásné miminko...