Poprvé ve školce

Zítra půjde dcera do školky naposledy v tomto školním roce. Přes prázdniny bude doma. Ponese květiny a čokolády pro paní učitelky jako poděkování. A mě dneska při koupi květin napadlo, jak ten rok neskutečně uběhl. Vzpomínám na úterý 1. září, kdy jsem ji vedla do školky poprvé. Nešla do neznámého. Často jsme kolem školky chodily na procházku, občas potkaly třídu jak jde na vycházku. Sama říkala zhruba od listopadu, že do školky chce, nemusela by, čekala jsem druhé dítko. Její zájem o školku neupadl ani v únoru, ani v dubnu, takže jsem se začátkem května vydala k zápisu. Byla přijata. Na schůzce rodičů přijatých dětí měla paní ředitelka pro každé dítě jeho vlastní dopis. Bylo tam stručně popsáno co se ve školce dělá, co si může přes prázdniny nakoupit, co bude potřebovat, že se na něj všichni těší.. Dcerka štěstím bez sebe, dopis chtěla číst večer místo pohádky i 4x po sobě asi týden,  nosila ho všude s sebou :-) Naštěstí ji dali do třídy kam chodila její kamarádka. Poslední srpnový týden jsme šly na adaptaci. U nás je to tak, že 1. den příjde dítě s rodiči, prohlédnou si třídu, hračky, jsou tu asi půl hodiny. 2. den přijde dítě opět s rodiči, kteří po chvilce odejdou a dítě tam nechají 10-30 minut samotné. 3. den je tam dítě asi hodinu. My jsme to měli tak že první den tam byla se mnou skoro hodinu. Těšila se, ráno nemohla dospat. Zpočátku mě držela za ruku a chodila se mnou po třídě, pak se okoukala a zkoušela různé hračky. Děti šly ke stolečkům svačit tak jsem si hrála s ní, pak zahlédla tu holčičku co znala, navštěvovaly jsme se, a holky už se od sebe nehly. Druhý den jsem ji tam odvedla a učitelka mi řekla ať si jdu třeba na nákup, na procházku a ať přijdu asi za hodinku, a kdyby něco, že zavolá. Ale nevolala, já přišla skoro za hpdimu a čtvrt a učitelka mi řekla že dcerka je úplně v pohodě, ani po mě nevzdechla a hrála si :-)  a další den už adaptace není potřeba. Ve středu teda moc nechápala proč zas do školky nejde, ale vysvětlili jsme jí to a dobrý. No a 1. září jsem ji tam vedla už ,,oficiálně" na celé dopoledne. Říkala jsem že si ji budu brát domů po obědě, jsem přece doma. (A brala jsem si ji tak až do března. Koncem února mi hlásila, že už tam chce i spinkat). Převlékla jsem ji, těšila se, ALE. Byly tam i jiné nové děti, některé plakaly a já si říkala proboha, co teď, co když začne taky až odejdu? Ale naštěstí byla v klidu a neplakala, prý ani když jsem odešla. Myslím že je to taky tím že šla až v necelých 4 letech a byla zralejší. Kdyby šla o rok dříve, brečela by taky to mi je jasný. A taky tam nešla z donucení. Tak jsem ji tam převlékla, ukázala ji kde má věci (svoji značku si vybrala už v červnu když jsme tam spolu byly odevzdat vyplněné papíry) a vedla ji do třídy. Mimčo jsem měla v sedačce. Ještě pusu, obejmout, přečíst jídelníček co bude mít ke svačince a co k obědu a šla do třídy. Já jsem šla dolů, přidělala jsem sedačku na podvozek a jela jsem na nákup. Jak jsem ale šla z kopce dolů kolem plotu školky, koukala jsem na mladší dceru a najednou to na mě padlo. Bože, ta moje holka tak rychle vyrostla... Už je z ní školkačka, už nebudeme celé dny spolu... Je nepředstavitelné že i tahle malinká jednou půjde do školky, a že to bude za chvíli jak to uteče... No zkrátka, šla jsem s očima zalitýma slzami. Regulérně jsem řvala :-D  no ale byla jsem v šestinedělí, měla jsem na to nárok :-D  a všem jsem volala že ,,tak Natálka už tam je". Asi to pro mě bylo horší než pro ni... Když jsem pro ni po obědě přišla, byla plná nových zážitků. Hned mi hlásila co měli k obědum s kým šla za ruku na procházku, kde byli na procházce, s kým a s čím si hrála, dokonce mi namalovala obrázek :-). Líbilo se jí tam a když byla sobota, říkala mi ráno ať honem vstávám že jdem do školky. Na moje a přítelovo vysvětlení, že je sobota a že v sobotu a v neděli je školka zavřená a tatínek taky nepracuje protože je doma, nám řekla, že do školky ale chce a že si vymýšlíme :-D  

Všichni mi řikali, počkej, to nadšení ji přejde až zjistí, že školka je pravidelná a že tam musí pořád. Už je to skoro rok... A nadšení nás neopustilo ;-)