Známe to všechny . Na ulici nás téměř dennodenně zastavuje někdo s kašičkou a prosí o příspěvek na ........ Nebo : zakoupením..... Přispějte na... Ať už jsou to nemocní lidé, děti , pejsci.. Od jisté doby říkám Ne. Odstěhovala jsem se do velkoměsta a začal hon na práci . Rozeslala jsem životopisy kam se dalo a byla rozhodnutá že vezmu úplně všechno. Jedno ráno mi zvonil telefon s pozváním na pohovor. Jela jsem tam s nadšením , podmínky jsem splnila a byla jsem okamžitě přijata. Ale bohužel se nikdo neobtěžoval mi vysvětlit o jakou práci se vlastně jedná. Moje pracovní náplň zněla : prodej upomínkových předmětů. . No tak co praxi v obchodě mám, tak přece lepší než nic . Paní šéfová mi řekla že jedem prodávat a posadila mě do auta se slovy ,že jedem na prodejnu. Pak to začalo. Nasedli ještě tři lidi a někam mě vezli... Byla jsem nervózní, na moje otázky kam jedeme nikdo nereagoval. Udělala jsem to co by udělala asi každá z nás . Poslala jsem SMS sestře co se děje, a jestli se ji neozvu ať volá policii. Co čert nechtěl ,vybil se mi telefon. Po několika desítkách kilometrů mě vysadili v cizím městě, dali mi košíček s blbůstkama , řekli naučenou frázi a prý že mám prodávat . Ať to zbytečně neprodlužuji...Po tom co jsem se dozvěděla o tomto občanském sdružení jsem spolupráci odmítla za pomoci slov na které moc pyšná nejsem. Vydržela jsem s nimi ten den jen z toho důvodu abych se dostala zpět . Cestou jsem se dovedědela dezitou informaci: Moje výplata by činila za den vše co bych prodala. Pouze bych odevzdala pár korun. A ono OS za to jednou za pár měsicu koupi balík hygienických potřeb které pošle do oněch zařízení pro které koná dobročinnost .. Bylo mi z těch lidí doslova zle. Když jsem vystoupila z auta nemohla jsem nic jiného než se rozběhnout na nejbližší zastávku a absolutně vyčerpaná jet do svého nového bytu. Tolik jsem ten den chtela jet za ségrou která se o mě celý den bála.... Nakonec jsem vzala za vděk i objetím od kamarádky a pořádnou sklenkou vína .. Na závěr chci říct : Nejsem lakomá , pokud potřebujete pomoc jsem tu pro vás , ale jakmile slyším ohranou větu : Přispějte na ...... Raději se otáčím zády abych nemusela použít další vulgární slovo ....
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
Diskuze k této stránce (44 příspěvků)
Taky nic moc nikam nepřispívám. Rozhodně ne pravidelně. Jako jsou nějaké nadace, které jsem podpořila, případně bych půjčila známým, u kterých mám tu jistotu. Ale takové to přispívá do ruky někde na parkovišti? Sory jako. To raději nakupuji přes https://www.investice.cz/ukladani-do-zlata/ zlato a celkově řeším investice do zlata a dalších komodit. To mi přijde jako lépe uložené peníze.
Já už taky říkám od určitý doby ne, stačilo mi když jsem před lety viděla partu holek, jak také vybírali po lidech příspěvky , jestli to bylo na psi , do nemocnice, či děti to nevím, ale uplně mě dorazilo když pak s vybranými penězi přišly do jednoho baru a začaly ty vybrané peníze dolovat z té kasičky,nevím jak, ale povedlo se jim to, a ty peníze následně házely do automatu. Od té chvíle nepřispívám....
Žofinka, 25. 4. 2018, 9.05
Také jsem měla pocit vinný, ale už jsem se otrkala
Taky říkám ne, ale taky mi to trvalo. A i teď se cítím provinile i když vím, že bych neměla
k.o.r.i.n.e.k, 7. 3. 2017, 21.18
Já na střední dělala kytičkové dny a to snad šlo na dobrou věc, jinak sama si na ulici nic nekupuji
Dříve jsem kupovala každou nabízenou věc. Teď už nějakou dobu také na ulici nepřispívám. Posílám peníze jen tam, kam vím, že dojdou a na co budou použity.
Aliisha, 3. 3. 2017, 23.59
Sama si vybírám na co přispěji
Tak to je opravdu smutné ?
Přispívám 3 králům a kupuji kytičky na léčbu rakoviny, jinak nic. Nepřijde mi věrohodné prodávat na charitu plyšáky od vetnamcu, přičemž prodejce vypadá mnohdy jakoby vylezl z popelnice...
