Splněný sen
Vložil(a): Zuzi,7. 10. 2016 16.50
Sedím u počítače, jsem v zápalu třídění složek a dokumentů v počítači, v té rychlosti co prohlížím různé složky očima zůstanu stát nad dokumentem který se pyšní názvem „Hercodny“ na vysvětlenou- herecké dny.
Na pár minut se zasním, pozoruji z okna jak podzim bere vše do svých rukou a hezky vše barví do žluté až sytě oranžové či červené. Potichu vzdychnu a říkám se, že to bude za pár dní už rok co se mi splnil jeden z mých snů.
Zdá se mi to až neuvěřitelné. Znova kouknu na složku Hercodny a otevřu ji. Pročítám informace a nostalgicky se usmívám když zahlédnu synovo jméno. Cítím neskutečně krásný hřejivý pocit , plný blaha a spokojenosti.
Najednou jsem plná vzpomínek…
Můj syn není nějak extra talentovaný, přesto měl obrovské štěstí a já jsem na něj neskutečně pyšná. Odhodlala jsem se ho přihlásit loňský prosinec na casting (inzerát na casting jsem ve vteřině zahledla v televizi - …hledá se kluk 8-12let…do celovečerního filmu…normálně bych nad tím mávla rukou, hledají přece kluka 8-12let, synovi bylo teprve 7, ovšem nedokáži si vysvětlit, co mě v tu chvíli osvítilo a já tam poslala email s fotkou syna) nečekala jsem, že by nějak uspěl.
A ON uspěl! Dorazili jsme do prvního kola, vzhledem k dopolednímu času jsme byli rychle na řadě a ani jsme tak dlouho nečekali, ještě než jsme si při odchodu zapnuli bundy, oznámili nám, že by syna rádi pozvali do dalšího kola, kde by se potkal i s panem režisérem.
Juch! Já měla děsnou radost, pořád jsem tomu nevěřila a zároveň jsem se smiřovala s tím, že 2.kolo je fajn, ovšem dál to nemusí vyjít dál NE.
Jenže ono to vyšlo! ! !
Najednou jsme tam stála před make-up busem, ten můj malej šmudla byl uvnitř a oblékal se do kostýmu, opodál stál karavan, kde herci trávili volné chvíle, když nejsou na placu. Pořád jsem tomu nějak nevěřila. Čekalo nás 26 dní- pro nás neuvěřitelných nových dní. Brzké vstávání, hodinové čekání, opakovaní a zároveň i kopec srandy.
Pořád to slyším, jak asistent režie volal „Ticho prosím, AKCE!“ „Teď jedeme ostrou, TICHO á AKCE!“
Všude spousty lidí, režisér, asistenti, osvětlovači, zvukaři, runneři, lokační, lidi z produkce, catering…
Vždy jsem si přála být na nějakém natáčení…a ono se mi to splnilo a co víc, koukala jsem na své dítě. Syn tam skotačil v zimě, v blátě, jak se snažil splnit režisérovi jeho přání, aby se tvářil tak jak on si přeje.
Natáčelo se i mimo město, tudíž jsme párkrát spali i na hotelu a to pro mého kluka bylo parádní dobrodružství.
Myslím, že máme na co se synem vzpomínat. I když už se to nebude víckrát opakovat my si to užili s celou parádou :)
Pro mě to byl splněný sen. I teď, když o tom někomu vyprávím, si říkám, že to snad ani není pravda, že se to stalo. Tak přirozeně, vše o náhodě a štěstí…
A jaký sen se splnil Vám? :)
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
Diskuze k této stránce (28 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Aneta Jiřičná Bendiková, 13. 2. 2021, 13.43
krásný sen a syn je fakt šikula
lucie25987, 19. 9. 2019, 15.52
Každý by měl mít své sny, aby měl za čím jít. I já mám svůj sen, který si začínám pomalu realizovat. Chtěla bych si otevřít vlastní restauraci. Jsem hrozně ráda, že mě v tom manžel podporuje, jelikož je jeho podpora pro mě moc důležitá. V létě jsme byli v jedné restauraci a hrozně se mi tam líbil nábytek, tak jsem se zeptala majitele, odkud ho má, tak už vím, že si jednou do své restaurace koupím nábytek z http://www.dublino.cz/ . Alespoň v něčem už mám jasno.
Žofinka, 11. 5. 2018, 18.17
To je moc hezké a syn je velký šikula
Mygara, 22. 2. 2017, 18.56
tedy, málem vám závidím, je to velký hrdina
Fuga, 2. 2. 2017, 16.54
tak možná po dlouhé době vyrazím do kina. Je to šikula
patricia077, 26. 10. 2016, 16.34
Tak tj super ...
rodinka, 12. 10. 2016, 19.51
Moc pekne,gratulujem
Paráda, taky jsme přemýšleli dát holky na casting. Starší dceru by to asi i bavilo, je taková že se ráda předvádí a i ve školce říkaly učitelky, že by ji toto mohlo bavit. Jinak když jsem byla těhotná poprvé, říkala jsem ze srandy že kluka dáme na hokej, holku na mažoretky. Moc se mi líbí jak jsou secvičené, ustrojené, ty hůlky . Začátkem září byla u nás ve městě akce kde byla nabídka sportů a kroužků pro děti. Šli jsme se podívat na kluka od sousedů co tam měl vystoupení od karate (karate dělal můj muž tak ho baví koukat jak to teď jde klukovi sousedů) no a v mezičase bylo vystoupení mažoretek. Nikdy jsem se před dcerou nezmínila že se mi mažoretky líbí. No a ona koukala, jak tancují a pak za mnou přišla se slovy ,,Maminko to je moc pěkné to se mi líbí. To by mě asi bavilo. Můžu tam chodit a mít taky takové šaty?" po krátkém přemlouvání partnera, který v tom moc nevidí budoucnost, se už vyplňovala přihláška chodí tam zatím asi 6 týdnů a je nadšená. Už umí něco málo s hůlkou, každou hodinu se učí nové věci, vyblbne se, je tam spokojená a prý ji to baví tak uvidíme . A ještě chodí ve školce zpívat do sborečku, to si taky rekla sama že by chtěla. Dalo by se říct, že se mi vlastně taky splnil sen, jak jsem před 5 lety tvrdila že holka bude mažoretka
