Svatba, která málem nebyla

Jsme s manželem spolu už skoro jedenáct let a máme syna, kterému jsou dva roky. Syn se narodil v dubnu 2015 a já začala tlačit partnera do svatby. Když přišel v červnu z práce, tak jsem ho vzala na matriku, kde jsem měla ten týden telefonicky domluvený termín na 19. 9. Na matrice jsme vyřidli vše potřebné, syn byl moc hodný a usmíval se na paní matrikářku. Druhý den jsem vzala prstýnky, které jsem dostala po rodičích. Jsou skoro nepoužívané a šla jsem s partnerem a s kočárkem do zlatnictví, kde jsme si je nechali upravit na naší velikost. Ještě nám kousek zlata zbyl. Pak jsem si řekla, že je na vše čas jen rodině jsem řekla termín a zkontaktovala kamarádku, která bydlí v Praze, že mi musí přijet svědčit. Manželovi svědčil bratr. Bohužel na začátku července partner náhle těžce onemocněl a nemohl být s námi doma. Jezdila jsem za ním se synem, kterému bylo pár měsíců jednou týdně. Mezitím jsem si z Bonprixu objednala několikery šaty. Podmínka byla, aby se v nich dalo dobře kojit. Nakonec jsem si jedny vybrala (smaragdové) a k tomu si objednala ještě bílý blejzr a ve výprodeji v Globusu bílé boty. Komplet mě vyšel na tisícovku. Synovi jsem v bazaru vybrala kalhoty v barvě mých šatů a bílou mikinku.

V srpnu to vypadalo, že by se mohl partner vrátit domů, ale bohužel se jeho stav prudce zhoršil a já se začínala bát, jak to se svatbou dopadne. Naštěstí se to zase začalo zlepšovat. Když byl na začátku září partner na víkend doma, tak jsme spolu koupili pití alko a nealko a odvezli na vesnici k prababičce, kde se konala hostina. V pátek před svatbou jsem nakoupila kuřecí prsa, nějakou zeleninu a slané dobroty a odvezla k babičce. Byla jsem domluvená, že babička udělá guláš, bramborový salát a řízky. Ještě jsem jí tam byla pomoct. Já si v týdnu před svatbou pekla koláčky. Babička nakonec upekla ještě i cukroví. Moje mamka dělala chlebíčky, švagrová slané šneky a můj strejda udělal krásný svatební dort. Takže nás vše vyšlo docela levně. Květinu jsem měla z květinářství a byla moc krásná.

V pátek jsem si dojela pro manžela a už jsme se jen těšili. V sobotu ráno jsem byla u kadeřnice a partner šel pro kytku do květinářství a já zatím připravila sebe a malého. 

Pak přišla švagrová, která měla fotit a odvézt nás na obřad. Těsně před odjezdem jsem ještě kojila, tak jsme přijeli docela pozdě. (Vdávala jsem se na našem krásném  zámku. Obřad byl zdarma.) Všichni už tam čekali až na mojí mamku, která přijela docela pozdě. Jelikož můj táta zemřel, tak mě vedl k oltáři strejda. Ten i fotil a k tomu ještě švagrová. Při obřadu byl syn hodný, a když jsem si s manželem řekla ano, tak on něco zamumlal a znělo to také, jako ano. Po obřadu nás navíc fotila moje vedoucí z práce, která se přišla podívat jen na obřad. Fotky ze zámeckého parku jsou moc krásné. 

Pak jsme jeli všichni k prababičce a na zahradě jsme si dali pozdní oběd a pak mlsali. Na to, že byla půlka září, bylo velké teplo a dokonce jsme se opálila. Kdo chtěl, mohl se jít podívat na ovce, slepice, kachny atd.  Domů si každý vezl pěknou výslužku. Já jsem pak spolu se švagrovou umyla nádobí a pak jsem jela s manželem a synem domů a sebou spoustu jídla. S tím jsme to přehnali, ale nakonec se vše rozdalo a snědlo. Druhý den jsme tam jeli znovu ještě pomoci babičce poklidit a dojíst zbytek jídla. Jsem aspoň nemusela vařit :-)

Po celou dobu se syn nesl z náručí do náručí. Při obřadu byl u prababičky, pak u babičky, u strejdy, při focení v parku u mě a zvládla jsem i kojení v  parku na lavičce a na zahradě ho nejvíc choval děda. Z mé strany tam byl bratr, mamka a její přítel, strejda a teta. Navíc mimo rodinu svědkyně a její přítel. Z partnerovy strany táta, máma, babička, sestra, bratr, teta, strejda a dva bratranci. Takže nás bylo pomálu. Svatebních darů bylo dost peněžních, takže nás svatba vyšla hodně v plusu. Za zbylé peníze jsme koupili synovi autosedačku, kterou po vajíčku potřeboval. Vytvořila jsem si z fotek fotoknihu, těch fotek bylo opravdu hodně.

Svatba to byla krásná a vše se zvládlo díky spolupráci celé rodiny. Bohužel dva dny po svatbě se musel jít manžel dál léčit, ale naštěstí od října už je s námi doma a snad už napořád